Existuje mnoho pověr, které se vztahují ke smutnu a neštěstí. Jedna říká, že perly nosí slzy. Nikdy jsem na podobná rčení nedala, dokud jsem se o jeho pravdivosti nepřesvědčila na vlastní kůži…
Když bylo naší dceři Adéle třiadvacet let, poznala Zdeňka, svou životní lásku. Byla do něj zamilovaná až po uši. Chodili spolu rok, pak se k sobě nastěhovali a o další tři měsíce požádal Zdeněk Adélčina otce o její ruku.
Jelikož to byl velice hodný a milý mladík, dal mu manžel samozřejmě souhlas. O pár měsíců později jsme jim už pomáhali s přípravou svatby. A když nám následně oznámili, že čekají miminko, byli jsme já i manžel moc šťastní.
Svatební cesta
Na budoucího vnoučka nebo vnučku jsme se oba moc těšili. Jelikož ale byla Adéla teprve v šestém týdnu těhotenství, chtěli si se Zdeňkem ještě užít jeden druhého, a tak jsme jim zaplatili svatební cestu do Itálie.
Adélka i Zdeněk to nejprve nechtěli přijmout, ale my s manželem jsme trvali na svém. Nakonec tedy i přes veškeré námitky odjeli a při loučení na letišti nám slibovali, že nám přivezou nějaký pěkný suvenýr na památku.
Rodinná sešlost
Po jejich návratu se celá rodina, včetně Zdeňkových rodičů, sešla při nedělním obědě. Adélka se Zdeňkem se vrátili, pokud to je vůbec možné, snad ještě zamilovanější než když na líbánky odjížděli.
Byl krásný letní slunečný den, na nebi ani mráček a kolem vládla všeobecná pohoda a dobrá nálada. Po jídle jsme si přiťukli, Adélka jen symbolicky, na jejich zdraví a lásku, a hlavně na jejich děťátko.
Pak přišlo na řadu prohlížení fotek, vyprávění zážitků a nakonec předávání a rozbalování dárků.
Perlový náramek
Manžel, který si potrpěl na dobré víno, dostal lahvinku, Zdeňkův otec rovněž tak, jeho žena sbírala hrnečky a tak dostala do sbírky jeden keramický kousek s nakreslenou mapou Itálie, a mě byla předána malá krabička.
Plná zvědavosti a očekávání jsem ji otevřela. „Můj bože,“ vykřikla Zdeňkova matka. „Perly, ty přece přinášejí slzy,“ dodala a zatvářila se nešťastně. „Ženská bláznivá,“ okřikl ji její manžel. „Co to blábolíš za nesmysly! Musíš zkazit každou radost?“
Upadla jsem
Adélka se pokusila celou situaci zachránit tím, že mě objala a pak mi pověděla o paní na tržišti, od které perlový náramek koupila. „Je moc pěkný. Opravdu. Líbí se mi. Děkuji vám,“ řekla jsem a navlékla si náramek na zápěstí.
Povídání pokračovalo a napjatá atmosféra byla rázem ta tam. Ani jsme si nevšimli, že se přihnal černý mrak, s ním se zvedl vítr a zaburácel hrom. Všichni se utíkali schovat do domu. Já jsem vstala, zamotala se mi hlava a skácela jsem se k zemi. Přitom jsem se silně udeřila do hlavy a ztratila vědomí…
Leží v šuplíku
Manžel se Zdeňkem mě posadili do auta a jeli jsme do nemocnice. Ukázalo se, že jsem utrpěla slabý otřes mozku, ale jinak se mi naštěstí nic nestalo. Perlový náramek mi ten den skutečně přinesl smůlu. Po návratu domů jsem ho uschovala do sekretáře a už jsem si ho nikdy nevzala.
Tereza F. (61), Ostrava