Přestože jsem byla s Petrem několik let, oficiálně jako jeho partnerka jsem nikdy neexistovala a neexistuju. Díky tomu jsem přišla o všechno.

Dcera v kuchyni bouchá rozmrzele nádobím. Vůbec se jí nedivím. I když sedím v obýváku, schoulená do ušáku a ani nedutám, vím, že jí už lezu pěkně na nervy. Její byt není nafukovací, má manžela a dvě malé děti. No a já jsem prostě navíc.

Ocitla jsem se tu ze dne na den. Nechci dceru nijak obtěžovat a omezovat, ale nemám kam jít.

Smutný život vdovy

Když jsem před šesti lety potkala Petra, považovala jsem to za velké štěstí. Byla jsem už několik let vdova a život single mi zrovna moc nevyhovoval.

Dcera byla čerstvě vdaná a čekala rodinu a já měla jen několik málo kamarádek. Můj život byl jen do práce z práce a občas nějaké kino nebo posezení v kavárně. Petr byl velkým oživením v mém životě. Byl stejně starý jako já, rozvedený a příjemný.

Milá setkávání

Dva roky jsme se pravidelně scházeli dvakrát i třikrát týdně. Petr byl velmi podnikavý, dokázal vymýšlet skvělé akce, návštěvy divadel, výlety.

Rozuměli jsme si moc dobře a nakonec jsme se rozhodli, že budeme spolu bydlet. Tedy přesněji řečeno, že se nastěhuji k Petrovi do bytu. Bydlela jsem v podnájmu a on měl vlastní byt. Nebylo tedy co řešit.

Naše krásné hnízdečko

Jeho byt byl ale dost zanedbaný, a rozhodli jsme se proto, že ho upravíme podle svých představ. Petr moc peněz navíc neměl. Dal něco z výplaty, ale rekonstrukci jsem nakonec skoro celou hradila já ze svých úspor.

Bylo mi to tehdy úplně jedno. Petra jsem opravdu milovala a věřila jsem, že investuju do našeho společného hnízdečka na celý zbytek života.

Jeho nadšení sláblo

Už během rekonstrukce se mi ale zdálo, jako by zájem Petra o budování našeho domova a vlastně i o mě poněkud slábl. Ale říkala jsem si, že chlapi toho moc nevydrží a že předělávání bytu a ten věčný nepořádek, ho už zkrátka nebaví.

Já ale byla ve svém živlu a z bytu udělala nádherné útulné hnízdečko. Bohužel, už nebylo pro koho. To jsem ale ještě netušila.

Mladší a krásnější

Uspořádala jsem takovou malou kolaudaci pro rodinu a své dvě nejlepší kamarádky. Všichni náš nově zařízený byt moc obdivovali a já byla šťastná. Bohužel týden nato mi Petr zcela na rovinu řekl, že má novou přítelkyni a že se se mnou rozchází.

Prý jistě pochopím, že by rád založil novou rodinu. No a to jaksi se mnou už nemůže. I když mu je to prý moc líto. To bylo to největší pokrytectví, jaké z něj vypadlo. A také ponížení.

Úplně na dně

Nic líto mu totiž vůbec nebylo. Vypakoval mě z bytu během týdne a nastěhoval si tam mladou, hezkou a těhotnou přítelkyni. Do hnízdečka lásky, které jsem tak krásně a za mé veškeré úspory, vybudovala. Nezbylo mi nic a ještě splácím dluh.

Vymáhat adekvátní částku na Petrovi nechci. Byla bych za hlupáka a navíc, on teď čeká rodinu, a to bude mít všude přednost. Dcera sice nadšená nebyla, ale vzala mě dočasně pod své ochranné křídlo.

Marie P. (63), severní Čechy