Neoblékám tepláky, zástěru a šátek uvázaný na babku. Není to můj styl. Nejsem typická babička. Jsem moderní a mám i úžasného kavalíra.
Nejsem až tak stará bába, jak si nejspíš myslí moje dcera a vnuci, kteří na mě pohlížejí, jako bych se narodila ve stejný den jako hlavní postava románu Babička Boženy Němcové. Myslím, že jsem docela moderní.
Barvím si vlasy na blond, nosím moderní, nekřesťansky drahé brýle a značkové džíny. Někdy mám pocit, že to mou přísnou dceru znervózňuje, že by mě nejradši viděla v zástěře a šátku uvázaném na babku. Co je na tom špatného, když chci ještě žít?
„Mami,“ řekla mi, „Uvědomuješ si, kolik je ti let? Tvoje máma v tom věku buďto kuchtila, nebo uklízela, nebo hlídala vnoučata. Ty mi ale děláš starosti. Lidi říkali, že ses na plese chovala jako šestnáctka.“ Pravda, lidi mě tu pomlouvají.
No tak jsem krapet popila a po půlnoci tancovala na stole, co má být? „Co mi radíš?“ říkám uštěpačně. „Mám si koupit rakev, lehnout si do ní a čekat?“ Urazila jsem ji.
Kosatce
Mladí si myslí, že babička má nárok akorát tak štupovat ponožky, smažit bramborové placky a koukat na seriály, ale to není nic pro mě. Mám nápadníka. To dceru pohoršovalo ze všeho nejvíc.
Prý že se tahám po večerech s chlapem a vnukům se kvůli tomu posmívají spolužáci ve škole. Ale já jsem měla zamlada divokou krev a nijak se to nezměnilo. Dala jsem to dohromady s místním vdovcem. Dřív jsem si myslela, že je nafoukanec, ale není.
Rozvedl se a upadl do dluhů. Není to bůhvíjaká partie, avšak začalo mi připadat, že mě má rád. V létě mi přinesl z louky divoké kosatce a na podzim vlastnoručně vypěstovanou dýni. Udělala jsem z ní skvělý koláč, který mi pochválil snad stokrát.
Nový pár
Ráda s ním trávím čas, je milý a pozorný, a tak jsem ho pozvala loni i na štědrovečerní večeři.
Lidem div nevypadly oči, když zaznamenali, jak ke mně kráčí ve svátečním hubertusu s květináčem s tchyniným jazykem a flaškou tuzemského rumu, protože nic lepšího doma nenašel. Večer proběhl fantasticky, můj kavalír Láďa chválil rybí polívku i řízky se salátem.
Pustili jsme si z gramofonu staré pecky a po rumu usnuli, jako by nás do vody hodil. Ráno byla nucena vesnice i moje dcera vzít na vědomí, že jsme pár. Myslím, že i vnuci jsou rádi, že jsem moderní babička.
Letos s námi Láďa zase stráví Štědrý den, už bych si ani neuměla představit, že by to bylo jinak. Užívám si každou chvilku s ním, vždyť láska kvete v každém věku!
Tereza (67), jižní Čechy
Terezo, obdivuji vaši odvahu být sama sebou. Já taky ráda čtu knížky, kde se postavy nebojí jít proti proudu. Držím vám palce a ať vám to s Láďou klape!
Tereza, je super, že žijete svůj život naplno a dětem furt ukazujete, že věk je jen číslo. Moderní technologie a životní styl mě taky drží fit. Jen tak dál!
Terezo, naprosto vás chápu! I já se snažím žít naplno, ačkoliv mám už dospělé děti. Fotografování mi přináší radost a mladického ducha. Jen tak dál!