Už je to spousta let, co naši malou holčičku porazilo auto. I když její zranění byla vážná, nakonec všechno dobře dopadlo a z Ivušky se stala nádherná žena.

Má skvělá dcera mi dělá jen samou radost. Navíc je velmi odvážná, protože si navzdory tomu, co se jí v dětství stalo, nedávno udělala řidičák. V tu chvíli jsem na ni byla opravdu hrdá.

To za sebe jsem se styděla, protože já jsem právě kvůli její nehodě kdysi přestala řídit auto. Řidičák jsem sice měla, jenže jsem dostala až panický strach, že bych mohla někomu ublížit tak, jako ten řidič kdysi naší Ivušce.

Nechala jsem se přemluvit

Auto jsem zamkla v garáži, po čase jsem ho prodala a jezdila raději autobusem nebo vlakem. Pak jsem ale chtěla změnit zaměstnání, protože jsem dostala velice zajímavou nabídku. Pobočka firmy ale byla za městem a bylo tam velmi špatné spojení.

Už jsem si myslela, že na novou práci budu muset zapomenout, když mě začala Ivuška přemlouvat, ať to alespoň zkusím, že mi pomůže. Nejdřív jsem nechtěla o tomto nápadu ani slyšet, jenže pak jsem se přece jen nechala přemluvit.

Učitel mi dodával odvahu

Zaplatila jsem si v autoškole kondiční jízdy, a protože byl učitel velmi milý a po celou dobu mi dodával odvahu, nakonec jsem svůj strach zdárně překonala. Jenže něco jiného je řízení pod dohledem učitele a něco jiného je realita.

Na první samostatnou jízdu jsem se vydala s Ivuškou, která mě celou dobu laskavě povzbuzovala. Musím říct, že když jsem zdárně zaparkovala před obchodním domem, připadala jsem si jako mistr světa.

Kam si vyrazím příště?

I Ivuška mi řekla, že je na mě pyšná, a pozvala mě do čínské restaurace, abychom to pořádně oslavily. Trvalo ještě nějaký čas, než se mi řízení dostalo pod kůži a já se vydala na chalupu sama.

Od té chvíle jsem vlastně úplně samostatná, protože se nemusím nikoho doprošovat, když potřebuji dojet na větší nákup. A to vše jen díky mé báječné dceři Ivušce.

Jiřina F., 54 let, Děčín