Můj přítel je skvělý chlap a já s ním chci strávit zbytek života. Bohužel dosud netuší, že neumím vařit ani péct, co je pro něho naprosto zásadní věc!

Po několika neúspěšných vztazích jsem pomalu začala ztrácet naději, že si najdu chlapa na celý život. Někoho, s kým si pořídím děti a budu s ním až do důchodu. Potom se stal malý zázrak a já ho našla. Vtipného, vysokého a pohledného muže, který by mě na rukou nosil.

Hned od začátku jsme si ohromně rozuměli. Ideál. Jen v jednom to trochu drhlo. Tím zádrhelem bylo jídlo. I tady jsme se v chutích shodli, jenže rozpor panoval v tom, kdo to jídlo přichystá.

Přátel si potrpí na dobré jídlo

„Mariko, co budeš v neděli vařit?“ ptal se mě můj Péťa s celkem železnou pravidelností a já měla vždy nachystanou odpověď: „A co kdybychom si někam zašli.

Alespoň si budeme moct ráno přispat!“ No, vždycky mi to prošlo, ale postupem času přece jen jsem si k té plotně musela stoupnout.

Přiznávám, že to téměř vždy skončilo katastrofou. Vaření mi prostě nejde. Dokonce jsem si koupila i několik kuchařek, ale výsledek byl vždy žalostný. Tu jsem něco spálila, tu překořenila.

Jednou jsem si postěžovala sousedce z dolního patra, takové starší paní v důchodu, jaká jsem nešika.

Ona mi poradila, ať si prostě jídlo někde objednám. Že ona takhle, dokud žil její manžel, švindlovala s úklidem. Rozesmálo mě to, ale dala jsem jí za pravdu.

Jídlo si tajně pořizuji v restauraci

Na příští neděli jsem si v lednici schovala předem koupené menu z nedaleké restaurace. Úspěch byl zaručený. Jenže, svým domnělým kuchařským uměním jsem se vytrestala.

Péťa došel k závěru, že nadešel čas pozvat na oběd jeho maminku. „Dej si prosím Mariko záležet. Máma je hodná, ale na jídlo je pes. Určitě bude všechno kritizovat, „ varoval mě, a já cítila, jak mi po zádech stékají kapičky potu.

Za jiných okolností bych se vzepřela, ale nechtěla jsem o Péťu za žádnou cenu přijít. Hned večer jsem skočila za svojí drahou sousedkou pro radu. Menu z restaurace se mi zdálo riskantní. Co když i oni to odbydou? Co když uvaří z nějakých chemických polotovarů?

A objednat si někde v interhotelu, na to jsem neměla… Sousedka mě vyslechla a po chvilce přemýšlení popadla mobil a začala telefonovat.

Sousedčiny kamarádky navařily a napekly

Moc jsem nechápala, co dělá, ale za chvíli bylo jasno. Ona obvolávala svoje „ holky“ z cvičení! A dávala jim jasné instrukce. Jedna měla uvařit svíčkovou, jedna polévku s játrovými knedlíčky a ta další měla upéct dort.

„No a na vás, Mariko, zbývá květinová výzdoba a taky pěkné, naleštěné nádobí!“ prohlásila a rozesmála se. Bylo na ní vidět, je jí ten můj podvod baví. V den D přišla budoucí tchyně a nestačila mrkat. Perfektní jídlo, skvěle prostřený stůl.

Péťa byl spokojený a já taky. Jen nevím, jak mi to švindlování dlouho vydrží. Přece jen, lež má krátké nohy!

Marika M. (52), Jáchymov