Pokud je člověk v manželství spokojený, neměl by si zbytečně zahrávat s ohněm.

Na rozdíl od většiny svých kamarádek jsem měla velice klidné manželství. Dalo by se říct, že až příliš klidné. Jakub byl hodný a vstřícný partner, ale dost uzavřený.

Do společnosti jsme chodili málo a poté, co se nám postupně narodily děti, tak nějak vyhasla i vášeň. Měla jsem ale muže, na kterého jsem se mohla ve všem spolehnout, nikdy mi nic neodmítl a nikdy se nehádal.

Chtěla jsem je přesvědčit

Jakubova pasivita a netečnost mě občas dost štvaly. Můj manžel rozhodně nebyl akční. Musela jsem ho do všeho tak nějak postrkávat.

Někdy mi to moje kamarádky spíš záviděly, protože u nich bývaly na denním pořádku hádky, žárlivost a občas dokonce i domácí násilí. Jindy jsem trochu toho vzrušení záviděla spíš já jim. Takhle jsem prožila v poklidném vztahu více než dvacet let.

Pak jsme si jednou s kamarádkami udělaly dámskou jízdu a na té se probírala mužská žárlivost. Trochu jsme se přitom opily a já jsem se stala víceméně terčem posměchu ze strany ostatních. Protože Jakuba za ta léta dobře znaly, věděly, jaký je.

Nevěřily, že by byl schopen nějaké žárlivé scény nebo alespoň projevu zájmu v téhle oblasti. Snažila jsem se jim oponovat, že kdybych měla milence a Jakub na to přišel, určitě by následoval pořádný výbuch hněvu. Žádná z kamarádek mi to nevěřila.

Dohadovaly jsme se tak dlouho, až jednu z nich, Lucii, napadlo, že uděláme takový experiment. Navrhla, že budu předstírat mimomanželský poměr a nějak zařídím, aby se o tom můj muž dozvěděl.

Kdybych byla tehdy úplně střízlivá, asi bych se k takové akci nenechala nikdy vyhecovat. Takhle jsem souhlasila, aniž bych tušila, jak tato výzva ovlivní můj budoucí život.

Zabral až na objetí

Lucie měla rozvedeného bratra Aleše, kterého jsem tak trochu znala. Párkrát jsem ho u kamarádky potkala. Věděla jsem, že je pro každou legraci. Nebyl proto problém ho do předstírané nevěry zapojit. Bylo nutné ten plán dobře promyslet.

Aby si Jakub vůbec všiml, že něco není v pořádku, musely být signály pořádně silné. Začali jsme nenápadně. Aleš mi občas volal v domluvený čas, kdy bylo jasné, že budu doma v přítomnosti manžela. Hrála jsem roli ženy, která se snaží takové hovory utajit.

Po očku jsem Jakuba vždy pozorovala. Nezdálo se, že by si toho vůbec všiml, natož aby tím pak byl zneklidněn. Ke slovu musel přijít těžší kalibr. Manžel mě musel v přítomnosti Aleše – kterého zatím neznal – spatřit.

Ideálně tak, že se třeba povedeme za ruku nebo se k sobě budeme tisknout. Zorganizovat to nebyl problém, Jakub měl natolik průhledně rozložený časový režim, že bylo jasné, kdy a kde se vyskytuje. Tentokrát se mi jeho pozornost podařilo upoutat.

Řekl mi, že viděl ženu, která mi byla podobná. Určitě jsem to ale prý nebyla já, protože dotyčná se objímala s nějakým mužem. Dobře jsem zahrála roli někoho, kdo nemá úplně čisté svědomí. Neušlo mi, že Jakub zpozorněl.

Jiná žena na mém místě by se možná bála, jestli se jí situace nevymyká z rukou. Já byla naopak potěšena z toho, že manžel dal konečně najevo něco jako žárlivost – nejen proto, že to znamenalo moji výhru nad kamarádkami.

Už mi nevěřil

Neměla jsem tušení, že Jakub mezitím zahájil své soukromé pátrání a že po mé „stopě“ vyslal svého kolegu. Ten mě vyfotil ve chvíli, kdy jsem na setkání s Alešem v kavárně svému předstíraného milence dala pusu. Tuhle fotku mi pak manžel předložil doma.

Hned jsem se pustila do vysvětlování, o co vlastně šlo, ale ke svému zděšení jsem zjišťovala, že mi Jakub nevěří. Přivedla jsem Lucii jako svědka, bylo mi však řečeno, že jsme se domluvily. Jakub brzy nato podal žádost o rozvod.

Až později jsem se dozvěděla, že to chtěl stejně udělat a jen využil příležitost. A já mu ji takhle hloupě poskytla jako na talíři!

Jana W. (50), Ostrava