Když mi dcera řekla, že jde ke kartářce, brala jsem to jen jako její rozmar. To, co následovalo, jsem nečekala.

Poté, co se vrátila moje dcera Aneta od kartářky, viděla jsem na ní, že je celá zaražená. řekla mi, co se všechno dozvěděla. Některé věci byly příznivé, třeba ta, že se jí narodí ještě další dítě.

To nejhorší, co jí kartářka sdělila, bylo, že nás do pěti týdnů čeká úmrtí v rodině!

První věc se potvrdila!

Snažila jsem se Anetu uklidnit, že takovým věštbám nemá věřit. Argumentovala jsem tím, že skutečná věštkyně by nikdy podobnou událost neodhalovala – jedině, že by tím mohla zachránit nějaký život.

Navíc pokud jsou nějaké rodiny tak početné, jako ta naše, je snadné předpovědět, že časem někdo opustí tento svět. Bydleli jsme ve velkém rodinném domě, kde kromě mě, manžela a Anety s její rodinou žil ještě můj bratr se švagrovou.

Přesto jsem se v následujících dnech často přistihla, že nad tou věštbou z karet až příliš přemýšlím.

Často jsem nyní kontrolovala, kde kdo je a co tam dělá. Po třech týdnech mi Aneta řekla, že je asi v jiném stavu. Nebyla si jistá, ale následné vyšetření jí to potvrdilo. Zneklidnilo nás to obě, protože to znamenalo, že kartářka opravdu mohla mít pravdu.

K tragédii skutečně došlo!

Stalo se to až těsně před uplynutím oněch pěti týdnů. Tehdy mi do práce zavolal manžel, že došlo k hrozné věci. Švagrová spáchala sebevraždu, otrávila se prášky. Když ji můj bratr našel, byla už bohužel mrtvá.

Věděla jsem, že se v minulosti potýkala s psychickými problémy, ale nenapadlo mě, že to může takhle skončit. Rychle jsem jela domů. S Anetou jsme pak dlouho do noci seděly a řešily, jestli šlo té tragédii zabránit.

Věděly jsme, že se něco stane, ale asi nebylo možné předpokládat, co moje švagrová udělá.

Ze smutné události jsme se dlouho všichni vzpamatovávali. Mně to poučilo v jedné věci: že se předpovědi z karet nemají podceňovat. Může se ukázat, že jsou reálné!

Marie B. (53), Litoměřice