Až po letech jsem zjistila, že věštba se zakládala na pravdě.
Měla jsem tenkrát po maturitě a nechala jsem se jednou kamarádkou zlákat k návštěvě kartářky. Podobným věcem jsem nikdy moc nevěřila a spíš jsem si z nich dělala legraci.
Od kartářky jsem se dozvěděla, že mě čeká skvělá budoucnost a že následující zimu potkám svého osudového muže. Stát se tak mělo na jednom plese.
Na plese jsem ho nenašla
Nebrala jsem předpověď vážně, i když v podstatě vycházela. Přijali mě do práce na vytoužené místo, k tomu by však určitě došlo i bez nějaké věštby. Tanec nebyl zrovna mojí zálibou, takže na plesy jsem nechodila.
Udělala jsem však přece jen výjimku v případě mé o rok mladší sestřenice, když měla svůj maturitní ples. Oslovilo mě celkem dost mladých mužů, ale nic z toho nebylo.
Zanedlouho poté nastoupil do práce nový kolega, já se do něho zamilovala a za čtyři měsíce jsme se vzali. Narodily se nám dvě děti, manželství ale moc šťastné nebylo.
Můj muž se zamiloval do jiné ženy a ze mě se stala samoživitelka se dvěma dětmi. Nebýt rodičů, asi bych tu situaci moc nezvládala.
Vzpomínky přinesly překvapení
Když děti vyrostly a rozletěly se do světa, začala jsem se rozhlížet, s kým bych strávila zbytek života. Do té doby jsem měla několik krátkodobých známostí, které nikam nevedly. Zkusila jsem to přes inzerát. S jedním z mužů, kteří mi odpověděli, jsme si dali rande.
Dopadlo to dobře a s Martinem jsem začala chodit. Vzpomínali jsme na naše mládí a já Martinovi vyprávěla o té kartářce. Oba jsme pak zůstali v šoku.
Zjistili jsme totiž, že právě na tom maturitním plese mé sestřenice byl tenkrát Martin také. On si dokonce vybavil, že mě žádal o tanec a já odmítla. Kartářka měla tedy pravdu.
Skutečně jsme se potkali a Martina považuji opravdu za svého osudového muže. Jsem s ním dodnes. Občas si kladu otázku, jaký život jsem mohla mít, kdybych tenkrát jeho žádost o tanec neodmítla.
Tereza S. (59), Brno
Skutečně fascinující příběh. Zajímá mě, jaké další ‚náhody‘ nám osud přinese. Možná bychom měli více naslouchat intuici a trošku vychutnávat tyto zvláštní momenty.
To je ale pecka! Nikdy bych nevěřila, že kartářka může mít pravdu. Asi si musím dávat pozor, koho odmítnu na plese příště.
No teda, to je fakt zajímavý! Kdo by řekl, že to, co řekne kartářka, se může stát o tolik let později. Asi na tom něco bude, i když já jsem spíš skeptik.
Páni, tohle je jak z románu! Trochu mi to připadá jako osud, i když na kartářky moc neverim. Ale hezky se poslouchá, jak se věci někdy v životě tak zvláštně propojí.
To je fascinující příběh! Někdy se zamýšlím nad tím, jaké maličkosti mohou ovlivnit naše životy. Možná bych měla taky navštívit kartářku, abych se podívala, co mě čeká.