V osamělé budově mi na pomoc přišla síla z jiného světa.

Minulý rok na jaře jsem zůstala v práci dlouho přesčas. Musela jsem totiž nutně dokončit jednu uzávěrku. Naše kancelář byla až v posledním patře úřadu. Kolem osmé hodiny jsem byla hotová a vydala jsem se konečně domů. Kráčela jsem chodbou a tušila, že v pátek jsem v celé budově sama.

Bála jsem se, že je se mnou konec

Odbočila jsem k výtahům, když jsem před sebou spatřila neznámého muže. Z toho, jak reagoval, mi bylo jasné, že tady nemá co dělat. Nejprve to vypadalo, že se dá na útěk, ale pak si uvědomil, že jsme tu sami a on je silný chlap proti slabé starší ženě.

Fyzicky mě napadl. Nevěděla jsem, co tu vlastně dělá a proč se do mě pustil. Nejspíš to byl nával paniky z toho, že byl přistižen na místě, kam se s nějakým neznámým úmyslem vetřel. Zmocnil se mě strach.

Ten muž vypadal nebezpečně a obávala jsem se, že by mi mohl i ošklivě ublížit nebo dokonce zabít. Volání o pomoc by z posledního patra dolů nedolehlo. Říkala jsem si, že to se mnou vypadá opravdu špatně! Pomoc ale přišla nečekaně a tajemným způsobem.

Měl popálené ruce i tvář

Neznámého útočníka najednou obestřela jakási divná nafialovělá mlha. Pustil mě a snažil se té mlhy zbavit. Zoufale kolem sebe mával rukama a potom začal bolestně křičet. Pro mě to byl další šok v krátké době.

Sotva jsem se vzpamatovala ze zákeřného napadení, vyděsil mě tajemný přízrak, se kterým útočník zápasil. Ta fialová mlha připomínala lidskou postavu. Bylo jasné, že nejde o nic z tohoto světa. Trvalo to jen chvíli.

Přízrak zmizel, ale útočník dál bolestně sténal. Viděla jsem, že má popálené ruce a tvář, naskakovaly mu tam puchýře. Než jsem se plně vzpamatovala, utekl. Nevím, jak se do budovy dostal, protože dole vrátnicí neprošel.

A dodnes ani nechápu, co to bylo za sílu, která mi přišla na pomoc. Nikde jsem to nakonec neohlásila, protože by to každý považoval za výmysl!

Jarmila W.(53), Liberec