Ve všech vztazích jsem to byla já, kdo miloval málo. A proto jsem měla vždycky výhodu. Cit si mě našel až ve chvíli, kdy se mi to nejméně hodilo.

V životě by mě nenapadlo, že se dostanu do situace, kdy si nebudu vědět rady s vlastním životě. Svá dvě předešlá manželství jsem ukončila já a měla jsem v nich vždy jasno a navrch.

To, co mě potkalo nyní po padesátce, mám nejspíš za to, jaká jsem byla. Dnes totiž musím řešit situaci, kdy mám před svatbou, a přitom jsem celá pryč z úplně jiného muže, který mi vstoupil do života.

Do třetice to vyjde?

V osmnácti jsem se zamilovala poprvé, a to opravdu hodně. Marian byl kluk mých snů, ta pravá první velká láska. Zamilovala jsem se jako puberťačka. A on? Nic. Byla jsem pro něho vzduch. Když odjížděl z prázdnin domů na Slovensko, zoufala jsem si. A pak jsem už měla vždy jen a jen navrch.

Vzala jsem si Jirku, souseda, který mi postavil dům na vesnici. Od něho jsem utekla s malými dětmi k Pepíkovi, který měl vilku na okraji města. A i od něho jsem nakonec odešla, když dcera maturovala a syn byl na vojně.

Kvůli Jardovi. Byl o šest let mladší než já. Majitel velké firmy, kam jsem nastoupila a mohla si chodit do práce, jak se mi chtělo. Spolu jsme vydrželi deset let. K tomu výročí jsme vyrazili do Řecka, kde mě Jarda požádal o ruku.

Už jsem se netěšila

Hned jsme začali plánovat svatbu. Mí staří rodiče se moc radují, že jsem konečně přišla k rozumu. Vnučky se těší, jak půjdou babičce za družičky. Rodina moje i Jardova o ničem jiném nemluví. A mě to už otravuje.

Je mi jedno, jestli budeme mít svíčkovou, nebo řízek, koho pozveme nebo jaký svatební pochod si dáme.

Já jsem si už dvě svatby užila, Jarda ale ještě ani jednu. Najednou jsem se domů netěšila a čím dál častěji vyrážela s kamarádkami na vínečko. Jednou jsem to krapet přepískla a nechala se vyzvat k tanci nějakým mužem o třináct let mladším, než jsem já.

Vyměnili jsme si telefonní čísla a on mi hned druhý den zavolal. Prý jak jsem dorazila domů… Průhledný manévr, ale mému egu zalichotilo, že má o mě zájem takový charismatický a zábavný muž téměř o generaci mladší.

Zbláznila jsem se?

Neměla jsem to dělat, ale smluvila jsem si s ním schůzku. Začali jsme se stýkat a já mu totálně propadla. On od počátku věděl, že mám přítele, řekla jsem mu to, už když jsem ho poznala. Nemusela jsem mu tak nic tajit, ani se k ničemu přiznávat.

Už se stýkáme půl roku a já začínám pochybovat, jestli je dobře, že se budu vdávat. Jsem bláznivě zamilovaná a Jarda nic netuší. Nemám se komu svěřit a moc tím trpím. Všechny moje kamarádky se s Jardou znají, nevěřím, že by s tou zprávou za ním neběžely.

Vždycky mi ho totiž záviděly. A tak si říkám, jestli to utrpení, které prožívám, přišlo jako odplata shůry za to, jaká jsem byla bezcitná a vypočítavá. Budu si muset vzít muže, kterého už nemiluji, nebo si proti sobě poštvu celou svou rodinu?

Milena (54), Ostrava