Věřím tomu, že některé lidské vztahy nekončí ani smrtí.

Některé dcery mají se svými matkami napjaté vztahy, pro mě ale byla moje maminka tím nejlepším člověkem na světě. Vždy jsem si jí vážila a měla jsem k ní naprostou důvěru. Věděla jsem, že jí můžu říct opravdu cokoliv, a ona mi dobře poradí.

Největší bolest v životě

Patřila jsem spíš k dívkám, které prožívají mládí dost bouřlivě. Pokud bych vyrůstala v přísnějších podmínkách, asi bych se potácela od zákazu k zákazu. Máma byla ale vždy tolerantní a já se pak za své průšvihy upřímně styděla.

Po dvacítce jsem se uklidnila a můj život probíhal už v běžných kolejích. Otce jsem si také vážila, ale měli jsme vztah trochu odtažitý, on byl dost uzavřený. Zemřel předčasně na infarkt ještě před dosažením padesáti let.

Já jsem se vdala, měla jsem děti, ale po patnácti letech přišel rozvod. Manžel si našel mladší partnerku a rodinu opustil. Tehdy jsem útočiště pro svůj smutek nacházela právě u mámy. Rok po mém rozvodu ale přišel šok.

Také matku totiž zradilo srdce. Byla to pro mě asi největší bolest v životě, připadala jsem si, jako by se můj svět úplně rozpadl.

Mrzelo mě rovněž, že jsem se – vzhledem k náhlému úmrtí – nemohla s mámou rozloučit a poděkovat jí za všechno, co pro mě v životě udělala.

Brala jsem ho jako naději

Vzpamatovávala jsem se několik měsíců a pomáhaly mi v tom hlavně děti. Syn i dcera mi radili, abych si našla přítele.

Rozhodla jsem se je uposlechnout a na internetové seznamce jsem skutečně zanedlouho kontaktovala muže, který mi připadal jako vhodný potenciální partner. Jmenoval se Štěpán a měl za sebou také rozvod. Jak jsem záhy zjistila, nejen jeden.

Rozvedl se dokonce třikrát. Ani to mě nevarovalo, protože ostatní věci, které jsem považovala za kladné, převažovaly. Brala jsem Štěpána jako naději na nový život. Byla jsem už natolik zkušená, že jsem naivně nehledala člověka bez chyb.

Dali jsme se rychle dohromady, podnikali jsme výlety, chodili na večeře. Zanedlouho Štěpán navrhl, že by se ke mně mohl přistěhovat. Vzala jsem si čas na rozmyšlenou. NA noc po této naší schůzce, kde návrh padl, jen tak nezapomenu.

Co mi zatajil?

Vzbudila jsem se s pocitem určité tísně a zmatku. Jak jsem se ve tmě rozkoukala, spatřila jsem v rohu ložnice nějakou rozostřenou postavu. Uvědomila jsem si, že je to moje matka a zastavil se mi dech. Pak jsem se rozplakala.

Duch maminky mě sledoval a potom mě oslovil. Tiše mi řekl, že si musím dát pozor na nového přítele. Ještě prý o Štěpánovi nevím všechno. Celá ta scéna trvala asi pět minut, potom přízrak zesnulé mámy zmizel.

Já se pak skoro další hodinu nedokázala takřka pohnout. Až pak jsem začala přemýšlet o máminých slovech. Nešla mi z hlavy celý den. Každopádně jsem se rozhodla s tím Štěpánovým přistěhováním zatím počkat.

Rozhodla jsem se, že si o příteli zjistím nějaké informace. Manžel mé sestřenice pracoval u policie. Právě od něho jsem se zanedlouho dozvěděla, že Štěpán už byl potrestán jako sňatkový podvodník, nejprve podmínečně a po zopakování činu i natvrdo.

To mi samozřejmě neřekl. Zeptala jsem se ho na to rovnou. Zbledl a pak hrozně zuřil, ale pochopila jsem, že ta informace se zakládala na pravdě. Ještě téhož dne jsem vztah ukončila.

I dnes, po více než patnácti letech, přemýšlím, jak bych asi dopadla, kdyby se mi nezjevila moje laskavá maminka a před podvodníkem mě včas nevarovala.

Jarmila K., (56), Teplice