Prvotní zamilovanost člověku většinou nedovolí vidět to, jaký druhý skutečně je.
Rozvedla jsem se v dvaapadesáti letech z celkem obvyklých důvodů: manžel mi byl nevěrný a nejednalo se jen o náhodný úlet. Dlouho jsem ale sama nezůstala. Našla jsem si přítele, jmenoval se Radim, byl stejně starý a já si nejprve připadala jako v pohádce.
Nejprve jsem ho bránila
S Radimem jsme skoro ve všem nalézali shodu nebo jsem to prostě já takhle viděla. Měli jsme stejný názor i na případné manželství – a sice ten, k čemu by nám byl papír, když jsme šťastni i bez něho. Seznámili jsme se, když byl Radim ještě ženatý.
To už ale byl jeho zákonný vztah v troskách. Zakrátko se rozvedl a postupně jsme se začali sbližovat a nakonec jsem se k němu nastěhovala. Dá se vlastně říct, že jeho bývalá manželka mi ho přenechala. Dnes už je mi důvod jasný. Radim podnikal.
Ani v práci, ani doma si nenechal do ničeho mluvit. Když se mu něco nelíbilo, dal to okamžitě najevo. Zpočátku to byly jen výbuchy zlosti, kterým jsem nepřisuzovala žádný význam.
Postupně to ale Radim stupňoval a následovaly výhrůžky a vulgarismy. A důvody? Celkem nicotné – málo ohřátá večeře, příliš horká večeře, povídala jsem si s někým bez jeho vědomí, telefonovala jsem někomu bez jeho souhlasu a podobné banality.
Všechno však zůstávalo za dveřmi našeho domu. Až jednou Radimovi praskly nervy i na návštěvě u mé sestry. Tehdy jsem se postavila na jeho stranu a odůvodnila to tím, že má zkrátka špatný den.
Když se takovýmto způsobem ke mně začal chovat i na veřejnosti a vysloveně hledal situace, kdy by na mě mohl křičet, vždy jsem měla připravený důvod, jak ho omluvit. Chyby jsem připisovala jen sobě.
Jedna noc vše rozhodla
Říkala jsem si, že se musím víc snažit, aby byl můj partner šťastný. Měla jsem snahu povídat si s ním o jeho problémech, ale nikdy neměl čas. Vymlouval se, že ho naštvali jeho zaměstnanci. Ani jednou neměl snahu říct mi obyčejné lidské „promiň“.
Právě naopak. Agresivita a nepříčetné chování se stupňovaly. Začal telefonovat i mojí mamince a vyčítal jí, že mě nevychovala dobře a že není se mnou spokojen.
Nejednou jsem po jeho výbuchu zlosti přečkala noc raději v kůlně na dvoře a on mi ráno při odjezdu do práce řekl, že už se můžu vrátit do domu. Na podzim nastal zlom. Jedné noci přišel domů bez jakéhokoliv křiku.
Začal po mě házet předměty, které našel na nočním stolku a nakonec na mě hodil i samotný stolek. Utekla jsem. Zamkla jsem za sebou dveře a v chladné noci, v noční košili a ponožkách jsem se vydala hledat pomoc k sousedům.
Zavolali policii i sanitku. Byla jsem v takovém šoku, že jsem nebyla schopna vypovídat. Radim však na sebe nenechal dlouho čekat. Ozbrojený a s autem se pohyboval před sousedčiným domem. Policisté se ho báli a přikázali domácímu, aby zamkl dveře.
Snad už ho nepotkám
Od té doby jsem se před ním musela skrývat. Do toho domu už jsem se nevrátila. Nemohla jsem se ukázat ani u mé sestry, protože jejich příbytky Radim sledoval.
Ztratila jsem nejen normální život, ale i práci, kterou jsem milovala. Měla jsem zahradnictví a pro ty rostlinky jsem žila. Dařilo se mi a bylo období, kdy jsem živila nás oba. Dnes však nemám nic.
Zlikvidoval moji firmu a vybral mi z účtu skoro všechny peníze. Ukrývala jsem se daleko od domova, kde jsem se cítila bezpečněji, i když jsem byla přesvědčena, že Radim ví, kde se nacházím.
Částečně jsem si oddechla poté, co ho kvůli jiné záležitosti na dva roky zavřeli. Nyní už je z vězení venku, zatím mě nekontaktoval. Já se však bojím, že on náš vztah ještě nepovažuje za ukončený.
Martina Z. (55), Praha
