Když mi bylo deset let, přátelila se moje matka s jedním mužem, kterému zemřela manželka a syn. Pár měsíců poté se mi přihodila podivná věc…

V dětství jsme měly se sestrou Martinou společný pokoj. Jednou v noci se stalo něco podivného. Obě už jsem dávno spaly, když jsem najednou ve spánku cítila, že někdo stojí u mé postele. Otevřela jsem oči. Byla to sestra.

Plakala a dívala se na mě. Zeptala jsem se jí, proč pláče. Aniž by mi odpověděla, otočila se a odešla do kuchyně. Šla jsem za ní. Zvláštní však bylo, že v kuchyni jsem ji nikde neviděla.

Vrátila jsem se tedy do pokoje, podívala jsem se na její postel a ona tam spokojeně spala.

Šly jsme ke kartářce

Ráno jsem ten zážitek vyprávěla matce. Ta však jen mávla rukou a řekla, že se mi to jenom zdálo. Když jsem ale trvala na svém, odvedla mě ke známé, která se zabývala výkladem z karet.

Kartářka dospěla k závěru, že mám zřejmě schopnost vnímat duše mrtvých. Přemýšlely jsme společně, kdo to mohl být, ale na nic jsme nepřišly. Dále nám ta věštkyně řekla, že kdyby se to opakovalo, máme okamžitě přijít.

Zaklínadlo

Duch se vrátil brzy, a opět v podobě mé starší sestry. Už neplakala, ale přivedla s sebou dítě. To konkrétní podobu nemělo, byl to jen malý obrys připomínající dítě. Prohlíželo si náš pokoj a všechny naše hračky.

Hned druhý den jsme s mamkou běžely ke kartářce s tím, že už víme, kdo to asi je. Že to bude nejspíš žena a dítě matčina známého.

Duchové odešli

Kartářka se pokoušela dopátrat toho, proč chodí zrovna za mnou, ale na nic nepřišla. Napsala nám však jedno zaříkávadlo, které jsme měly odříkat přesně o půlnoci. Mělo duchům zamezit vstup do pokoje.

Další noci byl klid. Duchové už se neukázali, takže zaříkávadlo bylo podle všeho účinné. Mně však stále vrtalo hlavou, proč si duch vybral mě a vzal na sebe podobu mé sestry…

Výjimečná schopnost

Uběhlo mnoho let. Dospěla jsem, provdala jsem se, měla děti, když mě opět navštívil další duch. Měl podobu šedé rozmazané postavy a prohlížel si věci v našem bytě. Nad některými pochvalně pokýval hlavou.

Kromě mě o přítomnosti ducha věděly jen naše kočky, které si na něj zvykly a nevadil jim. Poté jsem měla ještě mnoho zážitků s přízraky. Jak kdysi paní kartářka řekla, nejspíš mám šestý smysl a schopnost vidět za náš svět.

Občas s nimi navážu rozhovor, jindy mi zanechají vzkaz.

Provázejí mě životem

Jednou se mi například zdálo o tetě, která nás měla ráda, hlavně moji maminku. Bylo to v době, kdy měla matka velké problémy, jak v manželství, tak v práci. Hodně se trápila. Teta Marta se mi zjevila vedle postýlky mé dcerky.

Požehnala jí, a pak mi řekla, abych vzkázala mamince, že se vše brzy vyřeší… Když jsem to pak matce líčila, tak se rozplakala. Pár měsíců nato však našla odvahu a nechala se rozvést. Také změnila práci a opět našla štěstí…

Tamara K. (52), Olomouc