Malovala obrazy tak dlouho, až si vyčarovala muže svých snů. Našla tak svou životní lásku?

Nebyli jsme žádní boháči. Zejména po smrti otce se měla maminka co ohánět. Ale i tak se jí dařilo nám, třem dcerám, něco naspořit, což považuji dodnes za neuvěřitelné.

Ta z dcer, která oslavila osmnáctiny, dostala našetřenou částku k dispozici, a s tou měla právo naložit podle vlastního uvážení. Já i druhá sestra jsme peníze utratily rozumně a maminka neměla výhrady.

Sestra si nakoupila oblečky a něco malého domů, zatímco já vyrazila k moři. Podobnou investici očekávala bohužel také u sestry nejmladší. S důvěrou jí při oslavě osmnáctých narozenin věnovala vkladní knížku a byla zvědavá, jak si v obnosem povede.

Její slabinou byli koně

Je pravda, že se od mé nejmladší sestry dalo očekávat mnohé, a nějaké překvapení tušila i maminka. Sestra byla romanticky založená, milovala přírodu a hlavně koně. Stále dokola je malovala. Viseli po stěnách, leželi na stolech.

Ovšem to, co si sestra za uspořené peníze koupila, nečekal nikdo. Zakoupila si klobouk, kytaru a polovinu živého koně. Nikdy jsem neviděla maminku se tak rozčilit, leč sestra trvala na svém.

Koni – tedy své půlce – dala jméno Mánička jako projev hlubokých sympatií s mládeží, která si takto říkala. Sestra sama se stylizovala do této podoby – dlouhé vlasy, dříny, vytahaný svetr nebo tatínkova košile, a také měla takovou představu o svém příteli.

Jak bude vypadat, jaké zájmy bude mít, jakou hudbu poslouchat… „A kdo vlastně má druhou půlku té tvé kobyly?“ ptala se maminka zoufale. „Kdo si může koupit půlku koně, jedině takový blázen, jako ty!“

Stala se živým maskotem

Dalo se očekávat, že se dříve nebo později majitelé obou půlek živého koně, který žil ve stáji nedaleko Hřenska, potkají, a sestra se tohoto setkání velmi obávala. Proto si nás vzala jako duševní podporu s sebou. A udělala dobře.

Duševní útěchu skutečně potřebovala. Přišel totiž On! Ten vysněný! Byl přesně takový, jakého si vybájila ve svých romantických představách. A také on si představoval svou princeznu jako naší sestru.

Byla to velká a krásná láska, první u obou, a vydržela krásných sedm let. Kobylka Mánička jejich životní cesty spojila, a s jejich láskou také odešla. Zemřela přesně v době, kdy vztah procházel krizí a spěl ke smutnému konci.

Kobylka Mánička cesty těch dvou romantických bláznů spojila, a po letech s velkou životní láskou navždy odešla.

Stáňa M. (47), Děčín .