Mezi námi jsou lidé, kteří dokážou nahlédnout do druhých lidí jako do otevřené knihy. Stačí jim k tomu často jediný pohled.

Také mně se před časem stal tajemný zážitek, o který bych se s vámi chtěla podělit. Přihodilo se mi to během jedné cesty vlakem. Dodnes na to vzpomínám.

Jeho pohled byl spalující

Dodnes na to vzpomínám jako na hodně zvláštní setkání. Jela jsem tehdy zrovna rychlíkem do Prahy. V kupé jsem byla dlouho sama, až po hodině jízdy přistoupil muž kolem čtyřiceti let. Měl na sobě zvláštní černé oblečení, vypadal jako nějaký kněz.

Zeptal se, zda si smí přisednout a já jsem odpověděla, že ano. Cítila jsem, jak z toho muže vyzařuje jakési těžko definovatelné napětí. Nebála jsem se, spíš jsem byla zvědavá. Pokračovala jsem ve čtení rozečtené knihy, ale nedokázala jsem se soustředit.

Stále jsem na toho muže musela myslet. Když jsem se na něho znovu podívala, viděla jsem, jak mě svýma tmavýma očima zkoumá. Měl pronikavý pohled. Netušila jsem, proč se na mě tak upřeně dívá.

Napadlo mě, že jsme se možná už někdy potkali  – nebo že mě považuje za někoho známého. Nakonec jsem to nevydržela a zeptala se toho muže přímo.

Jak to mohl vědět?

Muž se usmál a odpověděl, že se dnes vidíme poprvé. Dále mi řekl, že jsem zcela jistě narozená ve znamení Býka, někdy koncem dubna. Poněkud zaraženě jsem přikývla, že je to pravda.

Muž pokračoval s tím, že se zajímá o magii a astrologii. Doporučil mi, abych u sebe nosila jako talisman achát, který mě ochrání.Řekl mi ještě několik věcí z mého soukromí, které nemohl normálním způsobem vědět. Stanici před Prahou se pak rozloučil a vystoupil.

Já jsem pokračovala v cestě jako omámená. Pořád jsem na sobě vnímala ten jeho pronikavý pohled, který mi – jak se ukázalo – mířil až hluboko do duše.

Uposlechla jsem pak radu toho neznámého a v Praze si koupila přívěšek s achátem. Jsem totiž skutečně narozená ve znamení Býka a na konci dubna, jak onen záhadný muž věděl.

Anna L. (60), Ústí nad Labem