Manžel mi byl nevěrný s tou největší kozou z okolí. Oplatila jsem mu to už několikrát. On o tom sice neví, ale já z toho mám dobrý pocit – oko za oko, zub za zub!

Po dvaceti letech manželství jsem zjistila, že mi je manžel nevěrný. Nejhorší bylo, že s barmankou Pepinou z naší hospody. S tou, která „nedala“ jen tomu, kdo si neřekl. Místo abych si to s ním vyříkala, dala jsem na radu kamarádky a našla si milence.

Když jsme se s manželem dali dohromady, nikdo nevěřil, že nám to spolu vydrží. Mezi kamarády jsme měli přezdívku Kráska a zvíře. Já si mohla vybírat, zatímco manželovi říkali Pučmeloun ze známého večerníčku o včelích medvídcích.

Doháněl to ale svou povahou, byl vtipný, chytrý, hodný. V každé společnosti byl tím, kdo bavil. A to mu vydrželo dodnes.

Veřejné ohrožení Pepina

Vzali jsme se, protože jsme museli. Narodila se nám krásná holčička. Tři roky doma utekly jako voda a já se těšila do práce. Potřebovala jsem změnu. Zaměstnání jsem si ale moc neužila, Marcelka byla věčně nemocná a já s ní doma.

Ještě že nás manžel dokázal uživit. Tak běžel jeden rok za druhým. A co čert nechtěl, začala jsem mít jednoho dne podezření, že je manžel nějak často dlouho v práci. Nenapadlo mě nic lepšího než mu prolustrovat mobil.

Pochopitelně jsem našla žhavé esemesky, a ještě k tomu od Pepice. Její smích mořské hyeny se nese z hospody městem každý den i v době nočního klidu. Ani neměl potřebu je vymazat. Tak nevím, jestli mi tak věřil, nebo mě pokládal za hloupou.

Chtěla jsem rozvod hned

Moje první reakce byla – rozvod! Pak se mi to ale rozleželo. Když to skončí, odpustím mu, pokusím se zapomenout a půjdeme dál. Třeba je nějaká vina i na mé straně. Svěřila jsem se kamarádce, která měla stejnou zkušenost.

Ta mi řekla, že rozvést se umí každý blbec. Vždyť kdo je dneska věrný? Řekla mi, ať si to zkusím sama a aspoň si budeme kvit. Přišlo mi to šílené, rozhodně jsem neměla v úmyslu někde někoho sbalit.

Ale nejspíš ze mě vyzařovala nějaká zvláštní energie, že jsem k mání, protože se chytil do osmačtyřiceti hodin kolega. Zatím jsme se vždycky jen pozdravili. On ale nějak vycítil příležitost, dal se se mnou do řeči víc. Proč jsem prý taková smutná? A já blbka se rozbrečela.

Pomsta byla krásně sladká

Pozval mě do vinárny, ať mu všechno povím. Pravdu jsem mu neřekla, jen jsem se svěřila, že doma mi to neklape.

Byla jsem jako omámená a taky zmanipulovaná kamarádkou, která svému manželovi zahýbala už několik let, a toužila mít nejspíš chápající spolupachatelku. A tak se ze mě a kolegy stali milenci. Bylo to s ním hezké.

Cítila jsem zadostiučinění, že jsem se manželovi pomstila. Nejdříve jsem se styděla, ale i přesto jsem se s milencem scházela dál. Byl rozvedený, mohli jsme chodit k němu. Náš vztah trvá dodnes.

Nemiluji ho, ale je mi s ním fajn, s ním zapomenu na manželovu nevěru. Ale říkám si, jestli bych to neměla ukončit a udělat si doma raději pořádek.

Helena (54), Plzeň