Ten bídák, kterého jste tak milovala vám ublížil, zradil vás, ponížil a s vámi lomcuje touha se mu pomstít? Zastavte. Naučit se odpouštět je totiž to nejlepší, co můžete udělat sama pro sebe.

Odpustíte, ale nikdy nezapomenete.

Jedině přes mou mrtvolu Co se zdá ve třiceti naprosto jasné, v padesáti už tak jednoznačné není. S každým přibývajícím rokem zjišťujeme, že v životě není nic černobílé.

Že se dá odpustit, když vás zradí letitá kamarádka, že můžete prominout sestře, která vám dává najevo, že nikdy nebudete tak úspěšná jako ona a že je zbytečné nevidět vnoučata jen proto, že si vaše dcera vzala partnera, který se vám vůbec nezamlouvá.

Přijměte to, co se stalo

Někdy se nám v životě dějí velké křivdy a často nevíme, jak se s nimi vypořádat. Pocit ublížení se nám neustále vrací a tíží nás.

Pokud nepřijmete to, co se stalo, nemůžete se hnout z místa I když se to v prvních chvílích zdá nemožné, i přes nevěru se dá přenést a ve vztahu žít spokojeně dál. Odpustit se dá úplně všechno. Ale samozřejmě se to nedá zapomenout.

Výrazně se vám však uleví, když si křivdu v sobě nebudete nosit dál.  Křivda a zrada, která bolí Jen málokomu se v životě se vyhne zrada nebo křivda, po které nám na duši zůstanou nesmazatelné stopy.

S malými křivdami, které nám způsobili jiní, se naučíme vypořádat. Ale co ty velké, které zásadně změní život a zasahují do našich osudů? Je důležité naučit se odpouštět? Přinese to úlevu? Není lepší se pomstít?

Drobné chyby druhým promíjíme snadno, ale spíš než bychom je odpouštěli, je přecházíme.

Oko za oko, zub za zub

Když vám někdo ublíží, jsou myšlenky na pomstu naprosto přirozené. Cítíte, že spravedlivá odplata by zmenšila vaši bolest.

V okamžiku, kdy se ale opravdu pomstíte, se vám neuleví, protože se musíte vyrovnávat s tím, že jste udělala něco, co je proti vašim morálním zásadám. A někomu dalšímu jste také způsobila bolest nebo ponížení. Místo úlevy ale nakonec přijdou  výčitky. A to si potom velmi dlouho táhnete za sebou jako stín.

Odpouštím ti, ale nezapomenu

Abyste mohla jít dál a žít svůj vlastní život, každé počínání musíte jednou prominout.Ale pozor! Každé odpuštění má své hranice. Některé věci se nedají neustále omlouvat a je třeba je radikálně vyřešit a uzavřít.

Chybovat je lidské, ale jestliže je vám muž opakovaně nevěrný, ničím si nepomůžete, když ho budete donekonečna omlouvat za to, co udělá příště zase a znovu. Důležité je rozlišit správnou hranici. Nezapomenout. A poučit se…

Odpustit sobě je někdy nejtěžší 

Když máte pocit, že se zpronevěřujete svým zásadám, o to hůř se vám odpouští. Abyste se vším vypořádala, musíte odpustit dvojnásobně. Odpustit sobě je někdy mnohem těžší, než odpustit druhému.

S odstupem let a pod tíhou životních zkušeností zalituje každý z nás toho, co nestihl. Ve chvíli, kdy dotyčný člověk, s kterým máme nevyřízené účty, zemře, většinou trpce zalitujeme, že jsme s  ním nestihli všechno urovnat.