Té písemky na vysněnou školu se velmi bála. Abych vnučku uklidnila, dala jsem jí přívěšek, kterým jsem podpořila charitu. Vrátil se mi tak můj dobrý skutek?

Říká se, že věci darované z lásky mají velkou energii a moc chránit obdarovaného. Já jsem ale účinnost takového daru nejspíš ještě znásobila. Moje vnučka Janička se chystala na přijímací zkoušku na vysokou školu.

Obor si vybrala těžký a hodně obsazený, dalo by se říci, že její šance na úspěch byla minimální. Den před zkouškou jsem kráčela po ulici, a najednou mě oslovila mladá dívka, která mi mou vnučku čímsi připomínala.

Nebyla ji sice podobná, ale bylo v ní něco, co mi ji v tu chvíli vybavilo. Ta dívka s milým úsměvem a laskavostí se mě zeptala, zda bych nepodpořila děti s onkologickým onemocněním tím, že bych si zakoupila drobný výrobek.

Většinou nemám jako důchodkyně na takové investice rezervy, ale tentokráte mě napadlo, že by to mohl být vhodný maskot pro vnučku. A tak jsem si jeden z přívěšků vybrala. Byla to vydařená keramická sovička, a ty jsou přece symbolem moudrosti, že?. Snad to té naší mladé přinese štěstí, říkala jsem si.

Byla očarovaná

Po celou dobu zkoušek jsme ji drželi palce a vysílali pozitivní energii. Ve velkém očekávání jsme dychtily, s jakou vnučka domů přijde. Janička dorazila dříve, než jsme čekaly, ale byla celá vyjevená.

Oči měla rozšířeny údivem a tvářila se jako Alenka v říši divů. Pod tlakem našich dotazů začala vyprávět, co se na zkoušce dělo. Na stolek před sebe položila vedle tužek a dalších pomůcek i mého malého maskota.

Testy byly prý tak těžké, že se jí už při přečtení prvních otázek udělalo nevolno a měla chuť odejít. V hlavě měla prázdno, nebyla schopná se soustředit a chtělo se jí brečet a utéct.

Jak ale byla ponořená do svých chmur, uslyšela najednou v hlavě cizí hlas, jak ji vlídným a laskavým tónem říká, aby se uklidnila. A znovu si přečetla první otázku…

Hlas radil dobře

Přečetla si jí pomalu znovu – a pak ještě a ještě, slovo od slova. A ten hlas ji řekl, ať se podívá na bílou stěnu před sebou a přimhouří oči. Když to vnučka udělala, objevily se na stěně obrazce. Chvíli tančily a mlžily se. Pak se slily do slov.

Vnučka najednou viděla zcela zřetelně písmena a text, který přepsala na papír. Byla to odpověď na otázku. A tak to šlo jedna otázka po druhé, až vnučka zodpověděla všechny dotazy, které v testu byly. S napětím jsme čekaly na výsledky.

Zda se jednalo pouze o fantazii nebo snad halucinace ze zoufalství, nebo to byl opravdu nějaký duch, který Janě napovídal. Když se na internetu objevily výsledky, měla vnučka téměř plný počet bodů a dostala se na školu, po které toužila.

Maskota má už dva roky a nikdy si jej nezapomene vzít nejen na zkoušky, ale vždy, když ji na něčem hodně záleží.

Marie (68), Příbram .