Existují cesty, jak se znovu spojit s těmi, kteří odešli ze světa?  

Otec od naší rodiny odešel, když mi bylo sedm let. Nedokázala jsem mu to odpustit a marně jsme k sobě hledali cestu i poté, co jsem dospěla. Nebyl na mojí svatbě, nikdy neviděl vnoučata. Mrzelo mě to a bolelo, ale oba jsme měli svoji hlavu.

Byla to šance!

V době, kdy jsem už vážně uvažovala o tom, že udělám první krok a s otcem se konečně usmířím, přišla rána jako blesk z čistého nebe. Od bratra jsem se dozvěděla, že otce postihla mozková příhoda. Po mrtvici už nebyl schopen běžné komunikace.

Naděje na zlepšení neexistovala. S tím padla i možnost smíření. Bylo mi to líto a proplakala jsem kvůli tomu celou noc. Pár týdnů nato otec v nemocnici zemřel. Ještě jsem ho stačila vidět, ale nepoznal mě. Naše celoživotní odcizení tak zůstalo nevyřešeno.

Několik roků nato jsem mluvila s Janou, jednou známou a ta mi řekla, že má kamaráda, který dokáže pomocí siderického kyvadla navázat kontakt s mrtvými. Podobných věcí jsem se vždycky spíš bála, ale věřila jsem jim. Viděla jsem v tom šanci, jak se spojit s otcem.

Řekli jsme si vše důležité!

Jana mě ke svému kamarádovi Markovi doprovodila, při samotné seanci ale počkala za dveřmi. V polotmavé místnosti, která působila tajemně, mě pak Marek zasvětil do toho, co bude. Označil, jaký pohyb kyvadla bude znamenat „ano“ a jaký „ne“.

Potom odříkal nějakou modlitbu a pomalu upadl do transu. Pak mi dal najevo, že navázal s mým otcem kontakt. Položila jsem kontrolní otázku, na kterou znal odpověď pouze otec. Vše souhlasilo.

Pomocí otázek a odpovědí jsem si pak s otcem vyříkala základní věci a oba jsme dospěli ke vzájemnému smíření a odpuštění. Mám od té doby klid na duši. Když jsem o tom mluvila s bratrem, nevěřil tomu a říkal, že jsem si to vše jen vsugerovala.

Já jsem ale stoprocentně přesvědčená, že jsem skutečně mluvila s duchem svého otce – a věřím, že po smrti se spolu možná znovu setkáme!

Iveta S. (54), Klatovy