Za projevenou lítost jsem dostala odměnu v podobě neobyčejného zážitku.

Moji rodiče zemřeli brzy a já jsem k jejich hrobu chodila pravidelně každou sobotu. Někdy mě doprovázel manžel nebo sestra. O několik let později tragicky zahynula i moje nejlepší kamarádka, takže jsem měla pro návštěvu hřbitova bohužel o důvod více.

Uděala jsem dobrý skutek

Jednoho dne, kdy jsem šla vyhodit zvadlé květiny, povšimla jsem si malého hrobu, který byl neudržovaný. Musela jsem očistit kamennou náhrobní desku, abych zjistila, kdo tam je pohřben.

Zjistila jsem, že se jedná o nějakou mladou dívku, která zemřela před více než čtvrt stoletím.

Patrně neměla už nikoho příbuzného, kdo by chodil její hrob udržovat. Bylo mi to líto a rozhodla jsem se, že při příští návštěvě s tím něco udělám.

Následující sobotu jsem si přinesla čisticí prostředky a vzala jsem s sebou i čerstvé květiny a hřbitovní svíčky.

Více než hodinu jsem dávala starý hrob do pořádku. Dělalo mi to dobře na duši, i když bylo jasné, že tenhle můj skutek nikdo nemůže ocenit. Cítila jsem ale, že je to z mé strany upřímné a správné jednání.

Neobyčejné setkání ve mně dodnes doznívá

Další týden mě pak na hřbitově čekalo překvapení. Šla jsem se podívat ke hrobu, který jsem předtím upravila. Náhle jsem se zarazila. Zdálo se mi, že vedle náhrobní desky stojí nějaká mlhavá postava.

Bylo to takové zrakové mámení, každou chvíli se ten přelud ztrácel a znovu objevoval.

Nenechala jsem se zastrašit a čekala jsem, co se bude dít. Ve chvíli, kdy byl přízrak nejjasnější, jsem spatřila pobledlou tvář mladé ženy. Zdálo se mi, že se na mě přátelsky usmála a já jsem pak úsměv opětovala. Přelud se pak pomalu vytrácel, až zmizel úplně.

Ještě chvíli jsem stála na místě, neschopná pohnout se nebo říci slovo. I po letech jsem přesvědčena, že se jednalo o duši té pohřbené dívky a že mi takto ze zásvětí projevila svoji vděčnost. O ten hrob se mimochodem starám dodnes…

Romana B. (57), Hodonín