Stále si nedokážu odpovědět na to, kdo mi ublížil víc. Ale je to tak důležité? Oba dva se zachovali hrozně a já nevím, jak dál.
Sedí si tu u mě doma na pohovce a tváří se naprosto spokojeně. Vůbec zřejmě netuší, že všechno vím. Koukám na ně a v duchu si říkám, jak tu mohou tak v klidu sedět, dívat se mi do očí a ani trochu se nestydět. Moje jediná starší sestra a můj milovaný manžel.
Jsou to moji nejbližší přátelé, kterým jsem vždy naprosto věřila. Byla to moje jistota, která najednou zmizela a já pomalu, ale jistě ztrácím půdu pod nohama.
Nejlepší přítelkyně
Jarka, moje sestra je o deset let starší. Od mého narození byla moje ochránkyně. Stala se mojí nejvěrnější kamarádkou, důvěrnicí a rádkyní.
Když přišly první karamboly na pískovišti s dětmi, neshody se spolužáky ve škole, šok z rozvodu rodičů i potíže s první láskami, u všeho byla, vše mi pomohla vyřešit. Měla jsem se o koho opřít, komu se svěřovat. Nebyla jsem na světě sama. A štěstí mi přálo nejen skvělou sestru, ale také velkou lásku.
Skvělý manžel
Miloše jsme s Jarkou potkaly na jednom silvestrovském večírku. Prohodili jsme tehdy spolu jen pár slov, a i když mi byl dost sympatický, rozešli jsme se, aniž bychom si vyměnili na sebe nějaké kontakty.
Jenže pak jsme se potkali během jednoho týdne po novém roce zcela náhodou ještě dvakrát. To už nám nepřipadalo jen jako náhoda a začali jsme spolu chodit. Nebyla to tedy žádná bouřlivá zamilovanost, ale pevný, láskyplný cit.
A ten nám pak dlouhá léta vydržel i v manželství. Jsme spolu už dvacet pět let.
Objev, o který nikdo nestojí
Nejsem žárlivá a také jsem si myslela, že to nemám zapotřebí. Můj Miloš byl vždy vzorný a pozorný manžel a skvělý táta. Určitě mě nikdy dřív nepodváděl, to bych byla poznala, stejně jako nyní. Asi před půl rokem se totiž Miloš začal měnit před očima.
Choval se jak smyslů zbavený. Zapomínal na to, co měl udělat. Přihlouple se neustále usmíval, byl roztržitý a plný neznámé energie a života. Chvíli jsem to nechápala. Ale pak mi to došlo. Je zamilovaný, ale zřejmě ne do mě.
Brzy jsem přišla na to, jak se věci mají. Ale o tuhle pravdu jsem vážně nestála.
Sestra jen mlžila
I Jarka totiž byla poslední dobou jak vyměněná. Po rozvodu žila už několik let sama a zdálo se, že na lásku rezignovala. Ale najednou zářila jako sluníčko. Kdo je ta její láska mi ale říct nechtěla.
A když jsem se jí svěřovala s obavami kvůli podivnému chování mého manžela, rychle od toho utíkala. Nebylo pro mě těžké nakonec přijít celé záhadě na kloub, když jsem sestru a manžela uviděla jak se objímají na lavičce v parku. Ještě jsem jim to neřekla.
Vlastně ani nevím, co dělat. Nechci ani o jednoho z nich přijít.
Renata S. (51), Liberec