Věřím tomu, že tajemné síly ovlivňují náš život a zasáhnou, když je třeba. Mohou na sebe vzít třeba i podobu malého dítěte.

Vraceli jsme se tehdy s mým přítelem z dovolené. Našla jsem si kdysi po rozvodu stejně starého muže a bylo mi s ním dobře, vdávat jsem se ale už nechtěla. Měli jsme za sebou hezké dva týdny v Chorvatsku. Po cestě autem jsme se u volantu střídali.

Mělo to prázdné oči!

Už jsme se pomalu blížili k Plzni, kde žijeme. Projížděli jsme malým městečkem, na jehož konci stály nízké novostavby. Přítel zpomalil, ale stále jsme jeli dost rychle. Náhle jsem měla pocit, že nejsme v autě sami. Úplně mě z toho polil studený pot.

Nejprve jsem se bála ohlédnout. Pak jsem to udělala. Strnula jsem hrůzou. Na zadním sedadle jsem spatřila podivnou postavu malého dítěte. Hledělo na mě prázdnýma očima.

Pak přízrak zmizel a já myslela, že se mi to zdálo a že je to jen důsledek únavy z cesty. Vzápětí se ta bytost objevila znovu. To už jsem leknutím vykřikla. Přítel se polekal také, toho, jak jsem křičela.

Šlápl na brzdu a ruka mu sjela přes volant, takže se naše auto zatočilo kolem své osy a potom narazilo na chodník.

Byl to strážný anděl?

Téměř vzápětí z jedné z uliček mezi novostavbami vjel do silnice kočárek. Uslyšela jsem dětský pláč. V té chvíli jsem nevnímala to, že jsme havarovali, ale pocítila jsem hrůzu z toho, co by se bývalo stalo, kdybychom pokračovali v jízdě.

Bylo téměř stoprocentně jisté, že bychom kočárek smetli ze silnice a miminko by nepřežilo! A tehdy mi také došlo, kdo tomu zabránil – to tajemné zjevení na zadním sedadle! Ke kočárku po chvíli přiběhla maminka toho dítěte, téměř zhroucená.

Já jsem svému příteli o tom, co se opravdu stalo, řekla až poté, co jsme se vzpamatovali. Věřil mi a dodnes si oba myslíme, že podobu podivného dítěte na sebe vzal nějaký strážný anděl.

Buď náš, nebo té matky s kočárkem. Svoji práci ale odvedly nadpřirozené síly tenkrát dobře, i když nás to stálo značně poškozené auto!

Alena R., (55), Plzeň