Ne každá pitka s kamarády skončí bujarým veselým. Alkohol je dost často velmi špatný kamarád, který dokáže zabíjet. Zabil i mého bratra.

Ten pokérovaný vazoun tvrdí soudci drze přímo do očí, že to nebyl on, kdo konflikt vyprovokoval. Prý ho napadla banda opilých mladíků a on se jen bránil. Nemohu uvěřit vlastním uším. Vždyť se vše odvíjelo úplně jinak.

Tedy alespoň podle výpovědí několika svědků. Chci spravedlnost, strašně moc ji chci. I když vím, že na tom, co se stalo se už nic nezmění. Můj vnuk je mrtvý a už ho nikdy neuvidím.

Dlouho jsem musela čekat

Moje dcera se vdávala až po ukončení studia na vysoké škole. Pak se s manželem začali snažit o miminko, ale dlouho to nějak nevycházelo. Po dlouhém trápení a čekání konečně Marika otěhotněla.

Bohužel radost rvala jen tři měsíce a pak přišel potrat. Následovalo ještě několik dalších zklamání, než se nám konečně narodil Vládík. Vysněný syn a můj milovaný vnouček. Užívala jsem si babičkovský život naplno.

Byla jsem už v důchodu a Vládík byl moje všechno. Stejně na něm visel i děda, můj muž.

Hodný a šikovný kluk

Náš Vládík vyrostl do šikovného a hodného studenta. Měli jsme spolu krásný vztah, i když už to byl vlastně velký mužský. Pořád za babičkou a dědou rád chodil, vyprávěl nám o škole a o svých plánech do budoucna.

Chtěl studovat techniku, měl z něj být jednou inženýr. Zatím nás však všechny čekal maturitní ples. Moc jsme se na něj těšili. Šli nejen rodiče, ale i my s manželem.

Po plese šli slavit

Maturiťák se vážně vyvedl. Vládík vyvedl k tanci nejen maminku, ale zatancoval si i se mnou. Bylo to dojemné, vzpomněla jsem si na doby, kdy jsem chodila na kdejaký ples.

Moc ráda jsem kdysi tančila a byla jsem šťastná, že jsem mohla sálem kroužit i se svým hezkým vnukem.

Ples skončil a partička spolužáků šla slavit ještě dál. Proč ne, říkali jsme si všichni. Jen ať to pořádně oslaví.

Noc plná hrůzy

Ještě jsme ale s manželem doma nestačili ani ulehnout do postele a rozezněl se mi mobil. Hned jsem věděla, že je něco špatně a celá jsem se roztřásla. Volala mi dcera, že Vládík je v nemocnici a v kritickém stavu.

Okamžitě jsem zavolala taxíka a jeli jsme s mužem do nemocnice. Syna tam přivezli s nožem zaraženým v břiše a s krvácením do mozku. Právě ho operovali. Naše rodina čekala na chodbě a všichni jsme mlčeli.

Bylo to zlověstné ticho a zoufalství se stupňovalo každou další minutu. Až do rána se Vládík neprobral.

Ještě poslední pohled

Kolem šesté jsme k němu nakonec na chvíli mohli. Vládík se začal probírat. Díval se na nás udivenýma očima. „Mami, babi.“ Víc toho neřekl. Seděli jsme u něj a drželi ho za ruku.

Náhle se jeho stav prudce zhoršil a než jsme se všichni, včetně doktorů nadáli, byl konec.

Vládíka už k životu nic nepřimělo. Při pohledu na mrtvého vnuka dostal manžel infarkt a dcera se zhroutila. Věděla jsem, že musím přes všechnu bolest vydržet, že nesmím také padnout, i když jsem k tomu neměla daleko.

Co se vlastně stalo

Ten chlap, co našeho Vládíka zabil má za sebou už pestrou násilnickou minulost. Podle všech v té hospodě, kde si kluci dali pivo a dobře se bavili, se do nich začal navážet a provokoval je.

Když na to, prý vtipně, Vládík zareagoval, dal mu nečekaně pěstí. Kluci mu šli na pomoc. V tu chvíli chlap vytáhl nůž a Vláďu bodl do břicha. Ten padl na zem a zlomil si přitom lebku. To byl konec.

Kamila N. (72), Mladá Boleslav