City jsou city a názory jsou názory. Lidé by to neměli spojovat.

Jak jsem se nejednou v životě přesvědčila, nic tak nedokáže lidi rozdělit a rozeštvat, jako politické spory. Přitom se většinou jedná o něco, co sami nemohou ovlivnit, prostě jenom o názory.

Hádka mezi stoupenci dvou názorů ale může být kolikrát ještě horší než bitva fanoušků dvou fotbalových klubů. Někdy ovšem dopadne i nečekaně.

Přišly i osobní útoky

Když k nám do kanceláře přiřadili Martina z jiného oddělení, byl mi docela sympatický. Zhruba stejně starý kolega působil vyrovnaným dojmem. Měl za sebou rozvod, tak jako já. Docela dobře jsme si rozuměli, ale jen do chvíle, než přišla řeč na politiku.

Nebudu přesně popisovat, jaké měl kdo z nás dvou názory na minulost a současnost; lišily se ale opravdu zásadně. Zjistili jsme to při jedné celkem bouřlivé obecné debatě v kanceláři, která se nakonec stala hlavně slovním soubojem mě a Martina.

A nebylo to vůbec nic příjemného. Argumenty za chvíli vystřídaly osobní útoky, až jsem se nestačila divit. Zpětně ale musím přiznat, že ani já jsem kolegu nijak nešetřila.

Skončilo to tak nějak nerozhodně, ale Martin byl docela vytočený a já měla slzy na krajíčku.

Dva dny vládlo napětí

Po tomhle výstupu mě nejvíc mrzelo, že jsem tak ztratila šanci poznat Martina blíž. Předtím jsem si dělala celkem iluze, že bych si s ním mohla rozumět. Dva dny jsme spolu v práci skoro nemluvili. Třetí den mě ale Martin překvapil.

Omluvil se mi za tu bouřlivou debatu a nabídl smíření někde u vína. Váhala jsem jen chvilku. Potěšilo mě, když jsem viděla, jakou má radost, že souhlasím. Ve vinárně po práci jsme si pak slíbili, že se budeme bavit o čemkoliv, jen ne o politice.

Stalo se to pro nás navždy zakázaným tématem. Ostatně zjistili jsme, že tohle téma opravdu k lásce není třeba. A dodržujeme to i dnes, kdy už spolu rok žijeme. Zatím bez svatby, ale není všem dnům konec.

Jana K. (43), Brno