Nevím, kam jsem dala rozum, když jsem kamarádce slíbila, že jí po dobu dovolené pohlídám psa. Netušila jsem, že mě ten obrovský vlčák bude tak utiskovat!

Byl to mazlík, dokud byl štěně. Potom vyrostl do nebývalých rozměrů a začal se chovat autoritativně. Kamarádka na něho byla slabá. Neuměla ho vychovat! Bezmezně ho milovala a rozmazlovala. Denně mu kupovala čerstvé masíčko v místním řeznictví.

Svého miláčka rozmazlila

Její Rex, kterého jsem k jeho nelibosti oslovovala: „Komisaři!“, byl pěkné kvítko. Spal s kamarádkou v manželské posteli, kde zaujal místo po jejím ex manželovi. Nerozvedla se sice kvůli psovi, ale kdyby ještě manžela měla, určitě by od ní kvapem utekl.

S Komisařem se prostě nedalo vydržet. „Martinko, že mi Rexíka pohlídáš. Mám možnost jet s podnikem do Chorvatska. Jen na týden! Ale nevím, kam s tím mým miláčkem,“ prosila mě a já neměla srdce odmítnout.

Samozřejmě se mi nechtělo toho rozmazlence hlídat, ale co jsem mohla dělat? Přece svojí nejlepší kamarádce nezhatím takovou příležitost! „Počkej Komisaři, já ti ukážu pevnou ruku,“ slibovala jsem mu, když jsem ho na vodítku vláčela k sobě domů.

Už měl připravený pelech i misku s granulemi. Obojího se ani nevšimnul. Jeho první kroky vedly do mojí ložnice. Zaujal polohu a už se nehnul!

Dost jsem si zoufala

Marné bylo moje domlouvání i snaha. Pes prostě ležel na posteli a já na gauči v obýváku. „Srovnám si záda na křesle, u televize,“ těšila jsem se na ráno, ale ejhle. Komisař mě předběhnul.

Trůnil si to na mém starém křesle, a o tom, že by mě laskavě pustil, se mi mohlo jen zdát. Zmocnila se mě beznaděj. „Co si počnu celý týden s takovým diktátorem bezohledným?“ pobrekávala jsem a hledala telefonní číslo do psího hotelu.

Cena za noc ubytování mě ohromila. Tolik jsem nebyla ochotná zaplatit ani za sebe, natož za Komisaře! Zkroušeně jsem namířila do řeznictví. Toho, co v něm nakupovala kamarádka. Řezník, než se optal na moje přání, spontánně vyhrknul: „Ale to je Rex, kde jste k němu přišla?“

Komisaře jsem vyměnila za Řezníka

Tón jeho hlasu hovořil za vše. I on byl k charakteru Komisaře značně skeptický. Nedalo mi to a svěřila se mu se svým trápením. Byla jsem tak zoufalá! On na mě chvíli pobaveně hleděl a potom slíbil, že se u mě zastaví. Prý pejskovi ukáže, kdo v domácnosti velí!

Moc jsem mu nevěřila, ale nebylo ještě osm večer a už stál za dveřmi. S sebou přinesl pár pěkných klobásek a kus masa, Pro Rexe! Poslouchal ho na slovo. Neodporoval, když ho můj ochránce vyhnal z postele. A dokonce i pár granulí si dal.

Já připravila večeři a otevřela dobré víno.

Večer pěkně ubíhal a postel byla volná. Ráno jsme v ní našla svého Řezníka. Nevrčel, neštěkal a dokonce se na mě zamilovaně usmíval. A potom, že se dobré skutky nevyplácejí!

Martina N. (54), Zlín