Když sousedka přišla během autonehody o manžela a zůstala na vozíku, neváhala jsem ani minutu a hned jí nabídla pomoc. Přijala ji jen pod podmínkou, že mi za ni bude platit.

Mám v životě obrovské štěstí, které jsem ovšem nikdy nebrala jako samozřejmost. Mám úžasného manžela Láďu, a navíc čtyři skvělé děti, takže je u nás pořád veselo.

Navíc už se těšíme i ze dvou vnoučátek, takže když zrovna na víkend uteče z domu nejmladší, šestnáctiletá dcera Ema, zase máme na hlídání Ondru a Františka.

Vždycky jsem se mohla o svou rodinu naplno starat, protože můj manžel má velmi slušnou práci, která mi dovolila zůstat v domácnosti.

V posledních letech jsem si ale začala více uvědomovat, jak dobře se mám, a o to více mě bolelo, když jsem viděla, že se lidé okolo mě trápí.

Nejvíce mi lámal srdce osud naší sousedky Irmy, které při nehodě zemřel manžel, neměla děti, a navíc po nehodě sama skončila na invalidním vozíku. Proto jsem se hned po jejím návratu z nemocnice odhodlala a zeptala se jí, zda nepotřebuje s něčím pomoci.

Nejdříve byla chladná a odmítala mě, pak ale nakonec polevila a byla moc šťastná. Jen měla jednu podmínku, a to, že to nebudu dělat zadarmo, ale budu to mít jako placenou brigádu.

Starám se i o zahradu

Nejdříve jsem s tím nesouhlasila, nicméně jsem viděla, že pomoc skutečně potřebuje, a pokud to nebudu já, kdo jí pomůže, najme si někoho jiného. Tak jsem kývla a dala se do práce.

Pomáhala jsem jí s úklidem, vyřizováním na úřadech a také se starostí o zahrádku. Sem tam sem ji odvezla i na rehabilitace a po cestě jsme se zastavily na kávu. Tak se z nás postupem času staly nejlepší kamarádky.

Vzali jsme ji na vysněnou dovolenou

Dokonce jsme Irmu přijali do rodiny a je jako má sestra, kterou jsem nikdy neměla. Zveme ji na rodinné oslavy, společné grilování, a dokonce jsme si jednou i vypůjčili speciální dodávku vhodnou pro vozíčkáře a vydali se s ní na cestu do Itálie.

Tam se vždy toužila podívat a ochutnat italské víno. Dodnes mě mrzí, že mi odmítá přestat dávat peníze za to, co dělám s tím nejlepším úmyslem, ale beru to tak, jak to je, a doufám, že nás čeká ještě spousta úžasných zážitků. Pomoc Irmě totiž dala mému životu nový smysl.

Jana Š., 49 let, Děčín