Proč? Pořád dokola se ptáme proč. Náš syn si sáhl na život a nikdo z nás nemá zdání, kvůli čemu to udělal, co se stalo. Už se pravdu asi nikdy nedozvíme.
Před domem stojí stěhovací vůz a do něj nakládají poslední kusy kancelářského nábytku. Nábytku, který ještě před chvílí stál v naší kanceláři. Tedy už bývalé kanceláři naší bývalé firmy. Manžel tu likvidaci nese velice těžce.
Stojí na chodníku a mám o něj vážně strach. Nechci přijít ještě o něho. To už bych vážně nepřežila.
Roky vzestupu
Před lety, po revoluci, manžel získal nějaký majetek v restituci. Šikovně investoval a založil si firmu. Byl na to nesmírně pyšný. Brzy se mu začalo dařit a on se do práce vrhl s nadšením.
Díky tomu nadšení překonal s naší firmou nejen ekonomické krize, ale i osobní krizi středního věku.
Mezitím nám totiž dorůstal Jaroušek, jediný syn. A manžel už viděl jak syn jednou firmu převezme abude v rodinné tradici pokračovat. Byl to jeho obrovský sen.
Hodný a tichý chlapec
Jarda byl moc milé dítě a stejně pak i velice milý mladý muž. Vystudoval a šel pracovat do tátovi firmy. Byl zodpovědný, precizní, ale neměl tu jiskru jako jeho otec. Prostě pro tu práci nebyl nikdy tak zapálený.
Viděla jsem to ale jenom já. Táta byl přesvědčený, že jeho nástupce se na svoji budoucí firmu moc těší.
Nikdy si nestěžoval
Můj syn oslavil pětatřicáté narozeniny a já si začala dělat starosti. Neměl žádnou stálou známost, žádné pořádné kamarády, byl sám a zamlklý. Když jsem se ho ptala, zda ho něco trápí, říkal s úsměvem, že ne.
Manžel mi dokonce vytýkal, proč se ho na to ptám. Vždyť má přece všechno, je zdravý, dobře situovaný, má milující rodiče a bude mít prosperující firmu. Co víc by prý chtěl.
Blesk z čistého nebe
Jenže náš syn zřejmě chtěl od života něco úplně jiného. Před měsícem spáchal sebevraždu skokem z mostu. Neměl šanci přežít. Nerozloučil se, nenapsal žádné odůvodnění toho hrůzného činu.
Nevím jak žít dál. Manžel okamžitě zanevřel na tu jak říká „prokletou“ firmu a celou ji prodal. Náš život de facto skončil.
Olga H. (65), Havířov
