Pomsta je sladká, to víme všichni. Ale pokud pomstu vymyslí žena, jejíž láska byla necitlivě zrazena, mohou se dít neuvěřitelné věci.

Chodili jsme s Danem asi dva roky a posledního půl roku spolu i bydleli. Poznali jsme se přes internet. Dlouho jsem byla po rozvodu sama a má nejlepší kamarádka se už na to nemohla dívat. Poradila mi, že její kolegyně z práce se úžasně seznámila online. Napřed se mi do toho nechtělo.

Měla jsem stále ještě období, kdy jsem se cítila jako vyždímaný hadr, neatraktivní a stará. Jitka mě ale doma učesala, nafotila a já se nestačila divit. Vypadala jsem najednou mnohem lépe, než jak jsem se do té chvíle cítila!

S profilem jsem to rozjela

A tak mi Jitka pomohla vytvořit profil na seznamce. Velmi rychle jsem tomu virtuálnímu šílenství propadla! Nemohla jsem uvěřit, kolik chlapů o mě mělo najednou zájem. Opravdu mi nic nemohlo lépe zvednout sebevědomí.

Když jsem se rozkoukala, začala jsem si opatrně sjednávat schůzky. A k mému údivu, muži většinou i vypadali tak, jak se prezentovali. Ale jiskra přeskočila až s Danielem. Řekla bych, že to byla láska na první pohled.

Napřed jsme se jen scházeli tak dvakrát týdně. Pak ale naše schůzky byly intenzivnější, až jsme se dohodli, že spolu zkusíme bydlet. Protože jsem měla vlastní byt, nastěhoval se Dan ke mně.

Mé děti byly dávno z domu a Danova bývalá rodina zase bydlela na druhé straně republiky, takže jsme si žili nerušeně jen jeden pro druhého.

Byl můj osud

Byla jsem přesvědčena, že mi ho osud přihrál za odměnu, protože mé první manželství bylo spíš očistec než procházka růžovou zahradou. Vydržela jsem v něm jen kvůli dětem.

A možná především proto, že jsem se bála, jak bych sama dokázala rodinu zabezpečit finančně.

Jako učitelka jsem zrovna velký plat neměla. Manžel se rozvádět nechtěl, protože mu vyhovovalo, že má o vše doma postaráno a tak jsem nemohla doufat, že by mi byl po rozvodu jakkoliv nápomocen. Strávila jsem tak dvacet tři let v mizerném vztahu.

Považovala jsem si ho

Starala jsem se, jak nejlépe jsem uměla. O to větší šok mě jednoho dne, po příchodu ze školy, čekal. Přišla jsem jako vždy domů a už v předsíni se mi něco nezdálo. Byla nějak jinak prázdná. V tu chvíli mi to došlo. Chyběly Danovy věci.

Celá roztřesená jsem vběhla do ložnice a zkontrolovala skříň. I ta byla prázdná.

Po mé lásce v bytě nezbylo vůbec nic. Vše si sbalil a odstěhoval a to vše beze slova. Nemohla jsem to pochopit. Za normálních okolností jsem zcela mírumilovný člověk.

Ale i ten nejhodnější jedinec dokáže se zlomeným srdcem vymyslet a spáchat neuvěřitelné blbosti.

Potřebovala jsem vybít vztek

Přemýšlela jsem, co má nejradši, a velmi rychle zhodnotila, že je to jeho stříbrný miláček na čtyřech kolech. A tak jsem – týden po té, co mě nechal, brzy ráno zašla před jeho byt a pečlivě mu celé auto objela klíčem. Několikrát. A jako bonus samozřejmě přišly na řadu i pneumatiky.

Ten pocit byl nepopsatelný. Jediné, co mě mrzelo, bylo, že neuvidím jeho výraz, až mé dílo uvidí. Věděla jsem, že mu bude okamžitě jasné, kdo to udělal. A až zpětně jsem se vyděsila, aby mi to nějak nevrátil. Ale asi byl pomstychtivý méně než já. Anebo si dobře uvědomoval, jak podle se zachoval!

Lenka F. (56), Trutnov