nejsem sama
Úvod
Krása a zdraví
Recepty
Nápady
Magický svět
Cestování
Partnerské vztahy
Příběhy
Domů     Opravdová láska si mě našla až napodruhé
Opravdová láska si mě našla až napodruhé

Žily jsme s dcerou samy, protože s jejím tatínkem se žít opravdu nedalo.

Když odmaturovala, odjely jsme na dovolenou do Chorvatska… V období, o kterém vám chci vyprávět, jsem byla doopravdy smutná.

Když se na to dívám teď, s odstupem času, říkám si, že jsem možná s pocitem deprese, hořkosti a zmaru málo bojovala, příliš jsem se tomu poddávala.

Jak k tomu přišla moje dcera? Říká se přece, že veselé mámy mají veselé děti, a já jsem se v té době ze všeho nejvíce podobala hromádce neštěstí. Čtyřicáté narozeniny se neúprosně blížily. Když jsem se podívala do zrcadla, vyjekla jsem.

Ta bledá vychrtlá osoba, které z očí svítí zoufalství – opravdu jsem to já? Je to skutečně můj obličej? Když jsem se smála z maturitní fotografie, chtělo ji na mně osm kluků, čtyři z nich mi pak psali dlouhé milostné dopisy.

Provdala jsem se za toho, který psal ty nejpěknější, dlouhé, romantické, zamilované. Byl to spolužák z „béčka“. Ostatně pokukovala jsem po něm od druhého ročníku. Byl to jeden z nejhezčích kluků ze sousední třídy.

A značkově oblečený – což nebylo v té době zrovna obvyklé. Zdaleka ne každý nosil džíny z Tuzexu. Nemohla jsem z něho spustit oči. Pozor na některá přání, mohla by se vám splnit – říká se.

A já jsem si už od druhého ročníku toužebně přála, aby se do mě ten kluk z „béčka“ zamiloval a abychom měli svatbu.

Představte si, ono se mi to skutečně vyplnilo. Někdy, když zavřu oči, představuji si, jak mi bylo sedmnáct a jak jsem nemyslela na nic jiného než na to, zdali si mě konečně všimne.

Vybavuji si i tu vůni – byla to vůně léta, čerstvě pokosené trávy, jasmínu a růží.

Chodila jsem sem a tam po louce za chalupou, trhala okvětní lístečky kopretinám a šeptala si: „Má mě rád, nemá mě rád, láskou se souží, po jiné touží…“ Brali jsme se brzy po maturitě, protože jsem už čekala Marcelku.

Skřípalo to dokonce už před jejím narozením. Dnes vím, že vzít si takzvaného hezouna nebyl dobrý nápad, ale povídejte to k smrti zamilované mladé dívce.

Můj manžel byl až příliš pohledný a až příliš slabý na to, aby ctitelkám, které ho obléhaly, i když dobře věděly, že nosí snubní prstýnek, říkal rezolutní Ne! Vydrželi jsme spolu devět let, a byly to perné roky.

Musela jsem mít, obrazně řečeno, pevně zavřené oči a zacpané uši. Leccos jsem přehlížela, mnohé přeslechla. Namlouvala jsem si, že je všechno v pořádku, ale člověk by si neměl lhát do kapsy, a už vůbec ne tak dlouho jako já.

Říkala jsem si, že dítě by bez úplné rodiny nebylo šťastné, že brát holčičce tátu je kruté. Žila jsem se zaťatými zuby. Už když byla Marcelka batole, slýchala jsem podivné výmluvy.

Víkendové služební cesty se opakovaly s neúprosnou pravidelností, příchody z práce pozdě večer nebo k ránu rovněž.

Přibývalo hádek. Jednoho dne džbán přetekl, to na nás totiž zazvonila taková dlouhonohá slečna v kratičkých šortkách. Byly jsme pochopitelně s Marcelkou samy doma.

Slečna vpochodovala bez pozvání do obýváku a vychrlila na nás obě – nevadilo jí, že Marcelka je ještě dítě – že bez mého muže nemůže žít a on bez ní také ne.

A tak je prý mou svatou povinností ustoupit jejich nádherné lásce. To byla ta poslední kapka! Plavovláska asi čekala tuhý odpor, já jsem k jejímu překvapení bez mrknutí oka souhlasila.

Odpověděla jsem, že takové lásce samozřejmě ustoupím a že přeju jí a svému manželovi všechno nejlepší.

Údivem otevřela ústa – a já jsem požádala o rozvod. Žily jsme pak s Marcelkou samy, jen ve dvou. Bylo to klidnější. Žádného muže jsem už nehledala, po tak obrovském a dlouhotrvajícím zklamání.

Když se blížila čtyřicítka, cítila jsem se tak osamělá a deprimovaná, až jsem to začala sama sobě vyčítat.

Nebyl to dobrý příklad pro Marcelku, která zrovna maturovala. Na léto jsem naplánovala zájezd do Chorvatska, to abychom přišly na jiné myšlenky a rozveselily se, zejména tedy já.

Věřte nebo ne, po tolika letech samoty jsem už na žádnou lásku nečekala, a v cizině už vůbec ne.

Asi právě proto, že jsem lásku už nehledala, jsem ji našla. Bydlely jsme v penzionku, který poskytoval jen snídaně. Obědy a večeře jsme si vařily samy, sem tam jsme ale zašly na něco dobrého do malých romantických hospůdek na břehu moře.

Skutečně jsem cítila, že je mi daleko lépe. Vlny jemně šplouchaly, na stole hořela svíčka, ve džbánku vonělo růžové víno, večer přicházel pomalu a po špičkách. Majitel restaurace, kterou jsme si oblíbily nejvíce, se jmenoval Dinko.

Uměl docela dobře česky, protože českých rekreantů sem jezdilo spousta. Od prvního dne si k nám vždycky sedl a povídal si s námi. Vypadal dobře, bylo mu přes padesát, měl dospělého syna, říkal, že mu podnik co nevidět předá.

Mohl na mně oči nechat. Bylo to tak zjevné, až mi jednoho večera moje dcera šeptem a s úsměvem sdělila, že si připadá jako křen – a tak nás nechá o samotě. Odešla do penzionku. Dinko ihned využil příležitosti a řekl mi, že se mu líbím.

Připadala jsem si, jako bych se znovu ocitla na střední škole. Na chvíli zmizel a vrátil se s kyticí žlutého lučního kvítí. Objednal další lahev vína a upozornil mě, že na obloze je tolik hvězd – a já že jsem z nich nejzářivější.

Byla jsem okouzlená! V duchu jsem si nadávala, že mi přece není patnáct, abych se nechala očarovat hezkými řečičkami, ale cítila jsem se jako Alenka v říši divů. Na druhou stranu, říkala jsem si, dovolená rychle uplyne a bude lásky konec.

A to jsem také v ten večer vyslovila nahlas. Řekla jsem, že si po mnoha letech připadám doopravdy šťastná, ale že vztah trvající několik dní nemá perspektivu a že si ve svém věku na krátkodobé známosti doopravdy nepotrpím.

Zasmál se a odpověděl: „A kdybych za tebou přijel, přesvědčilo by tě to, že to s tebou myslím vážně?“ Řekla jsem, že ano. Prožili jsme ještě několik krásných večerů pod oblohou plnou hvězd a s lahví vína.

Marcelka vždy se setměním decentně odešla trávit večer na balkon v našem penzionku, zatímco já a Dinko jsme se svorně chytili za ruce a šli se procházet po pláži, povídat si o svých životech a naslouchat romantickému šumění moře.

Přesto jsem odjížděla domů s tím, že tohoto muže, do kterého jsem se pochopitelně k zbláznění zamilovala, už neuvidím. Ale když od něho začaly přicházet dopisy, pohledy a dokonce i fotografie, změnila jsem názor.

V zimě skutečně přijel. Penzion předal synovi, mně dal kytici a požádal mě o ruku. Květiny mi málem vypadly z rukou! Koktala jsem: „Dinko… vždyť se známe tak krátce!“ Můj vysoký, opálený nápadník namítl: „Ale já od první chvíle věděl, že tě co nejdřív požádám o ruku.

“ Teď už jsem se nezmohla ani na slovo. Rozhodla jsem se, že si ho vezmu, i když si moji blízcí a známí svorně ťukali na čela. Řekla jsem si, že risk je zisk, a dobře jsem udělala.

A nejenže jsem se podruhé vdala, dokonce se mi, navzdory věku, podařilo i otěhotnět! Narodila se druhá dcera a brzy nato si Dinko v našem městě otevřel penzion, protože on bez podnikání prostě nedokáže žít.

V našem společném penzionu jsem našla stálé zaměstnání i já – předtím jsem byla každou chvíli bez zaměstnání, to už mi nyní naštěstí nehrozí. Provdat se za Chorvata Dinka bylo to nejlepší rozhodnutí mého života.

Jsem spokojená, mám dvě nádherné dcery, práci v našem rodinném penzionu a na dovolenou pravidelně jezdíváme pochopitelně do překrásného Chorvatska. Jana V. (52), Kroměřížsko .

0 0 hlasy
Article Rating
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
sdílejte článek
Související články
Nikdy jsem si nemyslela, že ve stáří budu trávit čas na dětském hřišti. Když mi bylo padesát, připadala jsem si ještě celkem mladá. Chodila jsem do práce, starala jsem se o domácnost, o manžela, o děti. V pětašedesáti letech už bylo všechno úplně jinak. V kalendáři jsem neměla pracovní poznámky, ale data plánovaných návštěv u […]
Po týdnech rezignace jsem se začala bouřit proti osudu. Nikdy jsem nepatřila k typům žen, které s přibývajícím věkem stále více chodí po doktorech. Brala jsem  to tak, jak jsem se cítila – a cítila jsem se vždy dobře. Práce v účetní firmě mě sice občas unavovala. Měla jsem ale pocit, že když ji zvládám, […]
Všechno jsem sestře obětovala. Když se jí narodila dcera Martinka, odešla jsem z práce, abych s výchovou neteře pomohla. Ale kde je vděk? Rodiče nám zemřeli při autonehodě. Mně bylo tehdy třináct a sestře Jitce jen sedm. Vychovávala nás babička, ta ale zemřela, když mi bylo devatenáct. O svou mladší sestřičku jsem se tedy musela starat já, a myslím, že kvůli […]
Předpověď z víkendového pobytu se brzy vyplnila. Na horoskopy jsem nikdy nevěřila. Po tom, co se mi stalo loni v srpnu, jsem ale trochu změnila názor a začala víc poslouchat, co mi kdo říká. Člověk asi musí udělat osobní zkušenost. Jako by se mi dívala do duše Bylo mi právě šedesát, když jsem se přihlásila […]
reklama
Partnerské vztahy
Jak si přitáhnout správného muže?
Když chcete s něčím pomoci, musíte si o to umět říct. A když po něčem opravdu toužíte, nestyďte se to vyslovit sebejistě, a tedy pěkně nahlas. Jste už dlouho po rozvodu či rozchodu a nemůžete najít toho pravého? Pláčete nad svým údělem a rozčilujete se, že chlapi jsou k ničemu? Zkuste si dát ruku na srdce a položit sama sobě […]
Žárlím a ničím sama sebe!
Žárlíme, i když víme, že je to výraz slabosti a nezdravého lpění na partnerovi. Jenže si nemůžeme pomoci. Víte, kde je zdravá hranice? A jak z toho bludného kruhu ven? Navzdory jisté citové otupělosti či vyprahlosti se i ve zralém věku může rozhořet hotová citová bouře a láska pak může být opravdu slepá. Na co si dejte pozor? Sledujte, jak se partner chová ve vypjatých […]
Kamarádky v dobrém i zlém
Někdy si lidé projdou bouřkou, aby mohli najít opravdové přátelství. Můj příběh ukazuje, že i z těch, kteří nám kdysi ubližovali, se mohou stát ti nejbližší, přátelé na celý život. Když se řekne „nejlepší kamarádka“, vybaví se mi Hanka. Dnes bych za ni dýchala, ale bývaly doby, kdy jsem ji v duchu proklínala. Nebudu vám lhát, byly časy, […]
Co dál po provalené nevěře…
Jsou situace, kdy stojí za to za vztah bojovat, ač se do něj vkradla nechutná nevěra. Záleží jen na tom, co z vašeho vztahu zbylo, jestli je v něm ještě láska… Někdy se vztah dostane do slepé uličky. Zamilovanost a touha dávno zmizely, a přestali jste si rozumět. Máte pocit, že vás ten druhý ani nevidí, a on si připadá, […]
Cestování
Madeira je zelený ráj
Díky zdejší fascinující přírodě a příjemnému podnebí dostala Madeira přezdívku Ostrov věčného jara. Vane tu osvěžující větřík z Atlantického oceánu, a proto je to skvělý tip hlavně pro ty, kteří nesnášejí úmorná vedra. Malý ostrov v Atlantském oceánu patřící Portugalsku vás okouzlí svou nádhernou, divokou přírodou i krásnými dlouhými plážemi. Specialitou Madeiry jsou tzv. lávové bazény, které jsou velmi oblíbené. […]
Jantarová perla Baltu, Rujána
Pouhých šest set kilometrů, a jste u moře. Navíc se tu na mnoha místech nebudete mačkat s desítkami dalších turistů. Na své si na ostrově Rujána přijdou všichni, kdo nemají v lásce úmorná vedra. Německý ostrov Rujána nabízí zajímavé podmínky pro letní dovolenou. Je velmi dobře dostupný. Minimálně zauvažovat o něm by měl každý, kdo […]
Malta – perla Středomoří plná zázraků
Chutě se tady mísí s historickými příběhy, vůní moře a neodolatelnou středomořskou atmosférou, s lehkým vánkem, teplým vzduchem a všudypřítomným sluníčkem. Maltská republika, souostroví ve Středozemním moři, které tvoří ostrov Malta, Gozo a Comino, je nejmenší členskou zemí Evropské unie. Nejčastěji místní průvodci připomínají příběh Odyssea a nymfy Kalipso, ale památky na Maltě odkazují na všechna období, kterými prošla, tedy Féničanů, Řeků, Římanů, Kartaginců, […]
Naše krásné vodopády
Víte, kolik nádherných vodopádů v naší zemi máme? Skrývají se v tajemných lesích a skalách. Procházka k nim udělá radost vašemu tělu a budou to hlavně plíce, které vám poděkují nejvíce. V blízkosti vodopádů se totiž dobře dýchá. Uhranou vás čertova oka Překrásný Mumlavský vodopád je jeden z nejmohutnějších u nás. Najdete ho 2 km od Harrachova, na říčce Mumlavě. Největší zajímavostí zde […]
Krása a zdraví
Tvaroh není jen do buchet
Přibývají vám vrásky v obličeji, a i na krku se objevují nehezké rýhy? Než koupíte drahé krémy, vyzkoušejte obyčejný tvaroh. Tvaroh má skvělé hydratační a regenerační účinky. Můžete ho po­užít jako masku na obličej nebo jako zábal na krk. Jeho účinky ještě zvýší kombinace s medem, citronovou šťávou, olejem… Tvarohový rituál provádějte dvakrát týdně. Na obličej si udělejte pleťovou masku […]
Zuby umí vybělit nejenom gely
Bělení zubů je trend posledních několika let. Zažloutlými zuby totiž neoslníte v práci ani doma. Mezi nejoblíbenější produkty patří ty, které mají snadné a rychlé použití. Rychle a pohodlně Ať už vyberete tekutinu, nebo gel, na zuby se nanášejí zubním kartáčkem. Díky němu se účinná látka dostane do všech zákoutí. Rozdíl od čištění zubů je v tom, že přípravek je třeba […]
Když je z malého flíčku velký problém
Máte na kůži znaménko, které mění tvar, barvu nebo roste? Může to být melanom, nejzákeřnější typ rakoviny kůže. Když ho odhalíte včas, dá se velmi úspěšně léčit. Nebezpečné puntíky Melanom vzniká z pigmentových buněk kůže, často ze znamének. Spouštěčem bývá přílišné slunění (hlavně spálení v mládí), solária a také genetika. Zrádný je tím, že zpočátku nebolí, jen tiše roste. […]
Opalování bez ochrany je hazard
Pokožka si pamatuje každý paprsek slunce. Abychom si léto užili bez následků, musíme se velmi pečlivě chránit. Ochrana začíná už v koupelně Před odchodem na pláž či k bazénu se namažte opalovacím přípravkem. Jakou intenzitu zvolíte, záleží na fototypu vaší pleti. Pro světlou pleť použijte opalovací mléko nebo krém s ochranným faktorem SPF50. Pro tmavší typy pleti postačí přípravky s ochranným […]
Magický svět
Přivolejte si malé zázraky
Lidská přání a touhy se po tisíciletí příliš nemění a například snaha získat lásku a vysněného partnera je věčná. Malá domácí magie funguje, ať už si přejete svůj život obohatit čímkoli.    Domácí magie je dnes  často opomíjena kvůli exotičtějším způsobům čarování. A to je škoda. Kvůli tomu se zapomíná na malá kouzla, která znaly už […]
Budoucnost z čajových lístků
Chcete vědět, co vás čeká v budoucnosti? Uvařte si čaj a naučte se věštit z čajových lístků. Možná se dozvíte spoustu zajímavých věcí. Zjistit, co vás čeká, můžete klidně i v pohodlí domova. Nebojte se, věštění z čaje není vůbec složité. K tomu, abyste poznala svou budoucnost a našla odpovědi na své otázky, vám bude stačit obyčejný sypaný čaj, oblíbený hrneček a vaše šikovné ruce. Čarovné […]
Stačilo změnit barvy a jsem zase zdravá
Barvy, jimiž jsem se obklopovala, mi braly energii a ničily zdraví. Odvážná změna mě zbavila všech problémů. Nebyla to černá ani bílá, jak by se mohlo zdát, já měla slabost pro tyrkysově modrou a žlutozelenou. Jakmile jsem tyto odstíny viděla, hned se mi zlepšila nálada. K nim jsem později přiřadila blankytně modrou a lila. Obklopená těmito barvami jsem […]
Vyvěštila jsem si z čajových lístků ženicha
Nikdy jsem netušila, že mám talent na věštění. Jednou jsem ale zírala na dno svého šálku čaje a lístky mi prozradily budoucnost. Zdálo se, že to bude den jako každý jiný. Hleděla jsem z okna a nadávala na počasí. Pršelo už druhý den. Popíjela jsem šálek čaje z konvičky, která patřila k mým oblíbeným. Ten čaj jsem si přivezla ze […]
Nenechte si ujít další zajímavé články
Rusové museli USA uplatit, aby Aljašku koupily
historyplus.cz
Rusové museli USA uplatit, aby Aljašku koupily
Alexandr II. rázuje po místnosti sem a tam. Dobře ví, že mu teče do bot. Řada neúspěšných válek zemi zcela zdecimovala. Dluhy navíc začínají být neúnosné. „Prodejte Aljašku,“ rozhodne nakonec, „stejně slouží jen jako výběh pro lední medvědy!“ V médiích Aljašku označují všelijak – jako velkou zamrzlou hroudu ledu, ledárnu či Sewardovu ledničku. Ve Spojených státech
Počítač a baterie steré 2000 let. Skutečně existovaly!
enigmaplus.cz
Počítač a baterie steré 2000 let. Skutečně existovaly!
Připadají vám hodinový strojek či baterie jako vymoženosti dnešní doby? Takzvaný počítač z Antikythéry objevil 17. března 1902 řecký archeolog Spiridon Spice (1859–1932) při prohledávání vraku římské
Z jiné hvězdné čtvrti: Sluneční soustavou prolétá mezihvězdná kometa
21stoleti.cz
Z jiné hvězdné čtvrti: Sluneční soustavou prolétá mezihvězdná kometa
Astronomové oznámili objev teprve třetího známého objektu, který k nám přilétl z jiného hvězdného systému. Tento návštěvník, nově označený jako 3I/ATLAS, byl poprvé spatřen teleskopem v Chile jako nez
Řeka přináší leccos, někdy dokonce i lásku
skutecnepribehy.cz
Řeka přináší leccos, někdy dokonce i lásku
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala,
Interiér s ikonami skandinávského designu
rezidenceonline.cz
Interiér s ikonami skandinávského designu
Nedaleko Los Angeles si mladý pár nechal postavit vzdušnou rezidenci kombinující ocelový skelet, skleněné stěny a sekvojové obklady. uvnitř vás okouzlí ikony skandinávského designu. Vroce 1998 Mark a Andrea Meyerhoferovi koupili dům v zalesněnémpodhůří Lacanada Flintridge v Kalifornii. Pár začal spolu se skupinou architektů s přetvářením domu tak, že přestavěli část s kuchyní a rodinnou místností.
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
epochalnisvet.cz
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
Na první pohled obyčejné místo. Silnice, která se rozbíhá do čtyř stran. Křižovatka. Ale podle pradávných věr právě tady slábne závoj mezi světy. Je to místo, kde můžete přivolat duchy, uzavřít smlouvu s démonem nebo získat dovednosti, které nejsou z tohoto světa. Opravdu tady můžete změnit svůj osud? A jak vysokou cenu za to zaplatíte?
Bodie: Mrtvé město zlata, hříchu a zločinu, kde se zastavil čas
epochaplus.cz
Bodie: Mrtvé město zlata, hříchu a zločinu, kde se zastavil čas
Stovky „městeček duchů“ jsou rozesety po Spojených státech jako památka na období zlaté horečky, ale žádné není tak známé a zachovalé jako Bodie. Toto kdysi největší a nejmodernější městečko v Kalifornii, plné zlata, peněz, hříchu a krve, prožilo jen tři roky slávy, než se propadlo do desítek let úpadku. Dnes, jako národní historická památka, vypadá,
Zase to otravné mravenčení. Co když se často vrací?
panidomu.cz
Zase to otravné mravenčení. Co když se často vrací?
Občas se to stane každému. Nohu si lidově řečeno přeležíte a pak vám chvíli na chodidle pobíhají mravenci. Banalita. Jenže co když se mravenčení vrací častěji? Pocit mravenčení nebo brnění je vlastně hlášením, které nám posílají nervy oné partie: Něčím jsme je utlačili, podráždili nebo jim způsobili nedokrvení. To je celkem prostá podstata problému. Složitejší
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
epochanacestach.cz
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
Slunce se mocně opírá o štíty mohutných hor. Na nebi není ani mráček a skoro to vypadá, že ostré vrcholky masivů musejí každou chvilkou protnout blankytně modrou oblohu. Jejich majestátnost a dravost krotí nádherné listnaté lesy, jejichž podzimní „čarokresba” vezme dech všem přihlížejícím. Je jednou z největších zemí a statistické údaje popisující tuto nejlidnatější část
Morávková drasticky hubne, aby zachránila manželství?
nasehvezdy.cz
Morávková drasticky hubne, aby zachránila manželství?
Co se to děje s oblíbenou herečkou ze seriálu Ordinace v růžové zahradě? Dana Morávková (53) vždy působila dojmem sebevědomé ženy, která by nesklouzla k malichernostem, jako je nesmyslné hladovění v t
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
iluxus.cz
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
Surfová kancelář Surf-Trip, kterou založili sourozenci Olivovi, naučila za 18 let surfovat tisíce lidí z Česka i Slovenska. Z původně malých surfových kempů vyrostla ve stabilní cestovní kancelář s me
Bramborový koláč s jablky
tisicereceptu.cz
Bramborový koláč s jablky
Suroviny 250 g brambor 60 g másla 200 g cukru moučky 2 vejce 250 g polohrubé mouky prášek do pečiva jablka Na drobenku 50 g hrubé mouky 30 g másla 30 g cukru krupice Postup Bram
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz