Opékali jsme buřty a povídali si déle, než jindy. Najednou odbila na kostelíku půlnoc. Zvedl se vítr, který nás obtáčel a táhl do lesa.

Na chalupu babičky do Českosazského Švýcarska jezdím ráda už od dětství. Tady jsme pod rozhlednou a na hradě Tolštejn prožívali jako děti fantastická dobrodružství. I dnes tu trávím se svými dětmi mnohé dny o prázdninách. Ten kraj je moje srdeční záležitost!

Místo to je nádherné, malebné, chaloupka z kulatiny stojí na samotě u lesa, před ní je malý rybníček a v lesích mraky hub, borůvky, maliny a ostružiny tam hodujeme dodnes plnými hrstmi.

Po smrti babičky nás všechny vyplatila sestřenice, ke které čas od času jezdíme. Za domem jsme vybudovali ohniště, a u něj během letních večerů vysedáváme Jednou jsme to ale pořádně přehnali.

Děti pobíhaly okolo ohně, my popíjeli víno a náš starý dobrý pes Kali spokojeně vychrupoval.

Stal se posedlým

Zlatý retrívr Kali je už sice dnes v psím nebi, ale jeho sláva se bude jistě dlouho nést po celém okolí babiččiny chalupy. Náš impozantní Kali sice vzbuzoval zaslouženou úctu a strach, ale ve skutečnosti to byl největší psí dobrák široko daleko.

Bydlel se svými majiteli, sestřenicí a jejím mužem, v nedalekém městě, ale na chalupu pod bývalým Šibeničním vrchem jezdil rád. Byl to inteligentní psí aristokrat, který potvrdil, že ne nadarmo jsou tito psi využíváni k psí terapii.

Byl to nesmírně poslušný, přátelský a starostlivý pes pohodář. Ten večer se ale prvně v životě strašlivě naštval…

Útočil na vzduch?

Pamatuji si na tu zvláštní magickou noc. Seděli jsme u ohně a povídali si. Kali, který pospával, náhle zpozorněl. Varovně štěkl a začal se soustředit na jediné místo v lese. Přesně ve směru bývalé šibenice. Možná nějaké zvíře, říkali jsme si.

V tu chvíli se v dálce rozezněly zvony, které odbíjely půlnoc. Náš Kali zneklidněl ještě víc, nespouštěl oči z temného místa v lese, nešťastně kňučel a natahoval slechy. Náhle s výstražným štěknutím vyskočil a postavil se do bojovného střehu.

Vrčel, což se stávalo výjimečně. Ze směru, kam pes zíral, přivál studený proud větru. Kali se hlasitě rozštěkal, začal poskakovat z místa na místo a chňapat do vzduchu. Sledoval jakýsi letící bod, který kroužil kolem nás.

Skočil vždy do prázdna, objekt, který my neviděli, nejspíš chytil a pak jím zuřivě zatřásl.

Honili nás po louce

Jeho naprosto nepochopitelné chování nás vyděsilo natolik, že jsme vyskočili od ohniště a běželi v panické hrůze do domu. Kali vyrazil s námi. Chvíli nás štěkotem pobízel k běhu, a pak se zase srdnatě vrhnul proti neviditelnému nepříteli a kryl nám záda.

Jako by s něčím neviditelným urputně bojoval a snažil se to zastrašit. Až v domě, když za námi zapadl klíč, jsme se shodli na tom, že nás všechny napadla stejná věc. Legendární scéna s duchy na Šibeničním vrchu ve známé pohádce Strakonický dudák.

Úspěšně nás děsila celé dětství! Ať už to bylo cokoliv, všem nám tehdy mrazilo v zádech a cítili jsme blízkost velkého nebezpečí. A našemu Kalimu se mrazivý vír, který nás tu půlnoc obtočil, vůbec, ale vůbec nelíbil.

Petra (53), Havlíčkův Brod.