Když jsem se v nové práci konečně zapracovala, začaly se tam ztrácet věci. A k mé smůle jsem to byla zrovna já, kdo načapal kolegyni, jak krade. Co mi ale poté řekla, mi doslova vyrazilo dech.

Vždy jsem milovala svou práci v galanterii, kde jsem byla zaměstnaná úžasných třicet let. Proto se mi rozpadlo srdce na milion kousků, když jsem se dozvěděla, že ji budou zavírat, a budu si muset v padesáti hledat novou práci.

Vůbec jsem nebyla připravená na to, že se jednoho dne ocitnu mezi novými kolegy a budu se učit něco nového. Nakonec jsem si našla pozici ve větším elektru a byla spokojená.

Hlavně i kvůli mé úžasné kolegyni Petře, která mě vše naučila a měla se mnou velkou trpělivost. Brzy jsem se tam cítila skvěle a opět měla pocit, že je můj život v pořádku.

Petra se začala chovat zvláštně

Pak ale šéf zjistil, že se v obchodě ztrácí více věcí, než co se zapisovalo při inventurách jako běžné krádeže. Chyběly telefony, notebooky a další menší elektronika. Bylo jasné, že to musí krást někdo ze zaměstnanců.

Najednou byla v práci hrozná atmosféra, vyslýchali nás, co víme, co jsme viděli, a opravdu to nebylo příjemné. Já však najednou začala pozorovat, že se Petra chová jinak než dřív.

Byla nervózní, stále koukala do telefonu a celkově s námi přestávala komunikovat.

A pak jsem ji nachytala, jak si ve skladu dává do kabelky krabičku s novým telefonem. To mě tak šokovalo, že jsem na ni nemilosrdně uhodila a požadovala vysvětlení jejího chování.

Dodnes nevím, co se s ní děje

Rozbrečela se a poprosila mě, zda si o tom nemůžeme promluvit někde jinde. Šly jsme tedy do blízké kavárny, kde se naprosto zhroutila a svěřila se mi s tím, že její syn bere drogy.

Udělal si šílené dluhy u lichvářů a dealerů, které když nebude splácet, bude v ohrožení života. Proto v práci kradla věci, které prodávali, aby dluhy spláceli.

Vůbec jsem nevěděla, co v té chvíli dělat. Ona sama už ale neměla sílu dál pokračovat v takovém životě a řekla, že se půjde přiznat.

Tak se skutečně stalo, ale od té doby jsem ji v práci neviděla a ani jsme se o ní nedozvěděli žádné informace. Dodnes mě tíží srdce, že nevím, jak na tom je. Chtěla bych jí pomoci, jen nevím jak.

Božena P., 54 let, Ostrava