Někdo má ve svém partnerovi oporu, jiný se na toho svého nemůže spolehnout. To se stalo i mně, když jsem překročila padesátku. Trvalo dlouho, než jsem se s tím smířila a dokázala jít dál.

Abych byla upřímná, s Luďkem nám to skřípalo dlouhá léta. Já jsem si to ale nechtěla připustit a stále jsem doufala, že až odejdou děti z domu, tak se to přece jen trochu zlepší.

Luděk začal pít mnohem více, než bylo zdrávo, a protože se mi to nelíbilo, tak se jednoho dne sbalil a odešel. A aby toho nebylo málo, záhy jsem se dozvěděla, že se nastěhoval ke své sekretářce.

To byla rána, z které jsem se nemohla dlouho vzpamatovat. Chvíli jsem doufala, že se jeho milence budou zajídat Luďkovy pijatiky, jenže ono to dopadlo úplně jinak, než jsem si přála.

Můj manžel se po boku mladé přítelkyně od základů změnil. Začal chodit do posilovny a přestal pít. Najednou vypadal o deset let mladší, zato já jsem si připadala úplně na odpis.

Plánovala jsem pomstu

Utápěla jsem se ve smutku, v duchu plánovala strašlivou pomstu, ale nakonec z toho nebylo nic.

Ustavičný stres si vybral daň na mém zdraví a skončila jsem v nemocnici se žlučníkovým záchvatem. Čekala mě operace, z čehož jsem pochopitelně nebyla vůbec nadšená.

Měl provinilý výraz

Ve dne jsem se utápěla ve smutku a v noci brečela do polštáře. Jaké však bylo mé překvapení, když se ve dveřích nemocničního pokoje objevil on, můj stále ještě manžel Luděk.

V ruce držel obrovskou kytici, na tváři měl provinilý výraz a prosil, abych mu odpustila.

Že prý už mě nikdy nenechá samotnou. Ještě před měsícem bych možná dělala drahoty a hrála uraženou, jenže mně bylo v tu chvíli tak špatně, že jsem byla za jeho návštěvu vděčná.

Jsme šťastnější než kdy dřív

Málo platné, stále jsem ho milovala a život bez něj mi připadal strašně smutný. Jen jsme si tehdy slíbii, že začneme znovu s čistým stolem a budeme na svém vztahu pracovat.

Luděk nebude pít, já mu nebudu nic vyčítat a k nedávným událostem se už nebudeme nikdy vracet. Bylo to těžké, ale my jsme to zvládli a naše manželství je mnohem pevnější než kdy dřív.

Simona S., 61 let, Šumperk