Věkový rozdíl mezi mými dvěma dcerami je dva roky. Ty ostatní rozdíly, které se bohužel postupně projevily, jsou mnohem větší.

Dokud chodily na základní školu, měly Martina i její o dva roky mladší sestra Veronika celkem dobrý vztah. Hrály si spolu, příliš na sebe nežárlily a ze strany nás rodičů se jim dostávalo rovnocenné péče a pozornosti.

Problémy nastaly v době dospívání. A jak tomu často bývá, mohla za to láska. Mladší Veronika, která byla vždy živější, začala ve druhém ročníku střední školy chodit s jedním spolužákem z vyššího ročníku. Věděli jsme to a nijak jsme jí v tom nebránili.

Přivedla nám ho domů „ukázat“. Bohužel zaujal i starší Martinu, která se do něho také zamilovala.

Jak to začalo

Navenek to vypadalo, že Martina nepodnikne žádné kroky. Začala ale tajně intrikovat a podařilo se jí vztah Veroniky nejprve rozbít a potom jí jejího kluka přebrat. To byl začátek války, která vlastně dodnes neskončila.

Najednou doma panovalo napjaté ovzduší. Martina se pak s tím klukem, kterého mladší sestře přebrala, rozešla, čímž ještě přilila olej do ohně. Veronika ji obviňovala, že to udělala jenom proto, aby jí ublížila.

Ocitla jsem se v nelehké situaci. Se svými problémy se pochopitelně dcery chodily svěřovat mně a ne svému otci, který by tyhle ženské záležitosti ani nechtěl řešit.

Nechtěla jsem se přiklonit ani na jednu stranu, ale smířit obě dcery se mi bohužel nedařilo. Doufala jsem, že je ta nevraživost přejde, až si každá najde nového partnera. Mýlila jsem se.

Veronika nehodlala konec své lásky Martině odpustit – a Martina sama o žádné odpuštění ani nestála.

Drama na svatbě

To, že se mezi našimi dcerami něco změnilo, neušlo nakonec ani manželovi. Jeho pokus o usmíření obou soupeřek v rámci širší rodinné oslavy dopadl bohužel fiaskem.

Až do té doby, než Martina odmaturovala a odešla na vysokoškolskou kolej, to bylo doma hodně špatné. Mrzelo mě to moc, najednou jsem necítila, že jsme pevná a fungující rodina. Martina se nám trochu odcizila, domů z Prahy moc nejezdila.

Kdykoliv přijela, tak se snažila se svojí mladší sestrou vídat co nejméně. Ono to ale platilo vzájemně. Vzájemná nenávist tak pokračovala dál. Nejhůř se projevila, když se Martina narychlo vdávala, protože čekala dítě.

O obou těchto skutečnostech nám řekla až týden před svatbou. Dala si podmínku, že nechce, aby se veselky zúčastnila Veronika. Byla jsem z toho v šoku i v rozpacích a uvažovala, jestli na tu svatbu mám vůbec jít i já.

Po dlouhých debatách s manželem jsme se rozhodli, že se zúčastníme, ale vše před Veronikou zatajíme. Mladší dceři, která už mezitím také bydlela samostatně v podnájmu s kamarádkou, jsme nic neřekli.

Pokus, který nevyšel

Veronika se ale od jedné kamarádky o svatbě Martiny dozvěděla a přišla tam. Starší sestra jí nechala vyvést, byl z toho nepříjemný skandál. S námi pak navíc Veronika přestala mluvit, protože jsme jí o svatbě neřekli. Měla nás za zrádce.

S manželem jsme jen s lítostí vzpomínali na školní léta obou našich dcer, kdy ještě vše bylo v pořádku. Teď už bylo jasné, že kvůli jednomu podrazu ze středoškolské doby se Veronika s Martinou už nikdy nesmíří.

Našly si znovu cestu alespoň k nám dvěma jako svým rodičům, ale to bylo hlavně z finančních důvodů.

Po Martině se vdala i Veronika, ale nadále se odmítaly stýkat. Zkusili jsme udělat usmiřovací návštěvu, kdy jsme obě dcery pozvaly tak, že nevěděly o příchodu té druhé. Manžel si k nim připravil docela moudrou řeč. Neměl ale šanci jí přednést. Nejprve přijela Veronika.

Jakmile se dostavila i Martina, ty dvě se málem popraly. Obě potom odjely, přičemž Martina nám řekla, ať už se o podobné intriky nikdy víc nepokoušíme. Dál tedy máme dvě dcery, ale bohužel je nevídáme obě současně – a asi se na tom už nic nezmění.

Věra T. (57), Teplice