Nikdy nemůžete vědět, co si pro vás život nachystá. Někdy přijdou situace, které se zdají být zcela neřešitelné. Naštěstí nic netrvá věčně.
Čekám na svou dceru. Čekám dlouho a trpělivě. Co jiného mi také zbývá. Hana konečně dostala alespoň krátkou propustku. Na jedné straně jsem velice ráda, ale zároveň se také dost bojím. Chtěla bych s ní zajít na nákupy. Pořídit ji nějaké pěkné šaty na léto.
Možná, že zvládneme i objednaného kadeřníka a zajít si do cukrárny. Ale co když si najednou postaví hlavu, že nikam nechce nebo mi dokonce uteče. Třeba za dětmi nebo ještě spíš za nimi, tamtěmi, co mi moji dceru ukradli. Mě, jejímu manželovi i jejím dětem.
Dodnes to nedokážu plně pochopit, jak to bylo možné. Hanička přece bývala skvělá ženská.
Hodná a pracovitá
Hanička byla moje starší dcera. Od malička to bylo moc hodné a poslušné dítě. Ráda se učila a se vším pomáhala. Když se mi narodila druhá dcera Jana, malá Hanička se o ni starala velice pečlivě. Místo kočárku s panenkami, měla svoje živé miminko Janičku.
Vztah obou byl od malička krásný a láskyplný. Jenže, jak se časem ukázalo, poněkud nevyrovnaný. Jak totiž holky rostly, zdálo se, že Hance ve všem štěstí přeje. Dobře se učila, dostala se na vysokou, po jejím absolvování našla slušné místo.
Brzy se také seznámila s Tomášem, sympatických a hodným mužem, kterého si vzala. A nakonec se jí i narodily dvě krásné zdravé děti.
Naše smolařka Jana
Zato Janička byla vždy tak trochu smolařka. Na svoji vysněnou vysokou se nedostala ani na potřetí. Pak už to vzdala a našla si práci, která ji příliš nebavila. Také její známosti s muži neměly zrovna hladký průběh.
Vždy se bláznivě zamilovala, aby pak rychle zjistila, že objekt její touhy je buď ženatý nebo je to darebák. Bohužel jsme ji nikdo nedokázali nijak pomoci.
Neštěstí nás všechny poznamenalo
Nikdy nezapomenu na ten strašlivý den. Od rána hrozně pršelo, byl sychravý listopad a já právě hlídala svou malou vnučku. Helena mezitím byla s menším vnoučkem na očkování u lékaře. Když zazvonil zvonek u dveří, myslela jsem si, že je to listonoška.
Čekala jsem nějaké doporučené psaní. Místo doručovatelky však za dveřmi stáli policisté. Přišli nám oznámit, že Janička nežije. Moje nešťastná dcera spáchala sebevraždu skokem z okna svého bytu v šestém patře.
Stále se obviňovala
Pro Helenu to byl neuvěřitelný šok. Stále nechápala, proč to Jana udělala, Trápila se a vinila z toho, že se jíc nevěnovala, že ji nikdy, kvůli nedostatku času, pořádně nevyslechla.
Trápilo ji, že se poslední dobou málo viděli, že by bývala třeba mohla té tragédii zabránit. Úplně se v té chvíli změnila. Uzavřela se sama do sebe a začala vysedávat před počítačem a dlouhé hodiny s někým stále komunikovala.
Bylo to vážné
Ukázalo se, že nejde o žádnou nezávaznou komunikaci s nějakými přáteli,, ale o jakousi sektu. Hana se nám doslova ze dne na den měnila před očima a jejich víře totálně propadla.
Minimálně jednou týdně chodila na setkání s těmito lidmi, změnila šatník, odřízla se od posledních přátel, které měla, a víc a víc se vzdalovala i svému muži. A samozřejmě také mě. Nakonec začala zanebávat nejen manžela Tomáše, ale také své děti.
Navíc z domu odnášela cenné věci, která s nadšením věnovala sektě. Doma se vyskytovala stále méně a méně.
Snaha o záchranu
Tomáš byl velice zoufalý z celé situace. Živil celou domácnost, staral se s mojí pomocí o děti, jak nejlépe mohl. Oba jsme se pak snažili přimět Helenu ke zdravému rozumu. Bohužel marně.
Už měla sektou zcela vymytý mozek a běžné starosti každodenního života, ani její rodina ji už nezajímali. Po dvou letech to můj hodný zeťák definitivně vzdal a požádal o rozvod.
Vzhledem k tomu, že Helena doma téměř nebyla a o děti se starala minimálně, chtěl Tomáš svěřit děti výhradně do své péče. Tehdy poprvé po delší době, jakoby se Helena opět vrátila do reálného světa a o své děti začala tvrdě bojovat.
Boj neskončil
Jenže v té době jsme ji nikdo nevěřil. I když nám stokrát vysvětlovala, že sekta pro ni dělá maximum. Že jen díky nim dokáže dál žít i s tím vědomím, že její sestra už nežije. Ale o děti se prý chce starat a manželovi je nenechá.
Byla dokonce ochotná absolvovat psychiatrické vyšetřetí. To bohužel nedopadlo v její prospěch. PO dalších dlouhých diskusích nakonec přijala i myšlenku, že se půjde léčit. Dokonce tak překročila i zákon sekty, který něco takového zakazoval. Naštěstí její touha po dětech byla nakonec silnější.
Co bude dál
Helenka se už za chvíli z nemocnice vrátí domů. Tomáš si nakonec ten rozvod rozmyslel, svou žádost stáhl a čeká na ni spolu s dětmi. Vím, že moji dceru stále moc miluje a chce ji pomoc vrátit se zpět do reálného života. Ale ještě je před námi dlouhá cesta.
A někde ve stínu stále číhají ti podivní lidé ze sekty. Helenka byla jejich zlatý důl, vždy ochotná pomoci nebo finančně přispět. Budou se ji snažit získat zpět, to je mi jasné.
Nezbývá než doufat, že její děti a milující manžel, pro dceru budou dostatečnou motivací, aby znovu neodešla od nás pryč.
Magdalena V. (69), jižní Čechy