Způsob, jakým jsem se kdysi seznámila s manželem, byl velmi originální.

Pamatuji si, že když jsem se toho rána před třiceti lety probudila a otevřela okno, zjistila jsem, že prší a mě čeká uplakaný pracovní den. Došla jsem do práce, pustila se do rozpracovaných úkolů a v poledne jsem se chystala jít na oběd.

Než nadešla obvyklá doba, čekalo mě však jedno překvapení. Zazvonil telefon, zvedla jsem ho a ozval se hlas z recepce, který mi oznamoval, že tam mán návštěvu. Nikoho jsem nečekala, ani pracovně ani soukromě. Zeptala jsem se tedy, kdo to je. Recepční mi sdělila, že se dotyčný muž nepředstavil.

Netušila jsem, odkud mě zná

Zdráhavě jsem sešla po schodech dolů. Stál tam docela sympatický muž kolem třicítky. Oslovil mě jménem a příjmením a sám se představil jako Daniel Horák. Řekl mi, že mě přišel pozvat na oběd. Vůbec jsem to nechápala a ptala jsem se, jestli se odněkud známe.

Mohlo se přece jen jednat o někoho, koho jsem dřív potkala pracovně. Prohlásil sebevědomě, že zatím ne, ale co není, to prý může být. Tiše jsem mu řekla, že nevím, kdo je a co má v úmyslu, ale jestli se jedná o nějaký žert, tak je to právě tak akorát. Chtěla jsem se rozloučit a vrátit se do kanceláře.

Ten neznámý Daniel se mě snažil přesvědčovat, že by to pro mě byla škoda a prý nebudu litovat. Jsem žena a tak jsem samozřejmě zvědavá. Nemohla jsem popřít, že se mi Daniel líbil a stále mi také vrtalo hlavou, odkud mě zná.

Proč to tedy nezkusit, nezariskovat a nedozvědět se, o co tu vlastně kráčí? Přikývla jsem, že tedy jen ten jeden oběd a platí on, když mě zve. Vybídla jsem ho, ať počká. Vyběhla jsem nahoru do své kanceláře.

Před zrcadlem jsem se trochu upravila, sdělila kolegyni, že se asi přes poledne zdržím víc než obvykle a pak jsem ležérním, lhostejným krokem sešla zpátky do recepce.

Podezřívala jsem kamarádky

Daniel mě vzal do nejdražší restaurace, která v okolí byla. Říkala jsem si, že alespoň prožiji něco zajímavého, co mě vytrhne ze stereotypu. V té chvíli jsem ještě netušila, že výsledkem této příhody bude za pár měsíců svatba. Dali jsme se do řeči o neutrálních věcech.

Daniel byl celkem vtipný a zábavný společník, ale já se stejně nemohla moc soustředit na to, co povídal. Pořád jsem se vracela k otázce, co to má všechno znamenat a odkud se tenhle člověk o mně dozvěděl.

Nakonec jsem to nevydržela a požádala ho, aby konečně prozradil, o co jde. Podezřívala jsem v tu chvíli některou ze svých kamarádek, která ho za mnou poslala, aby mě sbalil. Dal se do smíchu a odpověděl, že jsem se netrefila, protože ho nikdo neposlal.

A pak prozradil, že ho za mnou přivedla moje fotka, kterou viděl a podle níž se do mě okamžitě zamiloval. Nechápala jsem. Kde mohl vidět moji fotku? Nikde jsem žádnou nezveřejňovala. Daniel mi řekl, že ji mám přece na dokladech.

Najednou to bylo jasné

Nejprve jsem netušila, o čem je řeč, ale když vyndal na stůl moji peněženku, bylo mi rázem všechno jasné. Ráno jsem ji musela ztratit na ulici. On ji našel a z mého služebního průkazu se dozvěděl i to, kde pracuji. A protože jsem se mu líbila, využil příležitosti.

Tuto verzi mi vzápětí Daniel potvrdil. Nevěděla jsem, jestli se mám zlobit nebo se smát. Zvolila jsem nakonec tu druhou možnost. Kdybych bývala byla zadaná, měl by Daniel smůlu.

Protože jsem ale svůj vztah ukončila před dvěma měsíci a už mi bylo smutno po mužské náruči, získal mě. A to platí i dodnes, kdy jsme manželé a na ten den, který začal jako obyčejný, rádi vzpomínáme a slavíme ho.

Jana V. (55), Ostrava