Jeden omyl cizího člověka může někdy rozbourat to, co fungovalo řadu let.
I dnes, po řadě let od té události, která znamenala zlom v mém životě, cítím hořkost a nespravedlnost. Stalo se něco, za co jsem vůbec nemohla a s čím jsem neměla nic společného. Přesto jsem to odnesla. Vinu mohu vnímat jen kvůli tomu, co té nešťastné příhodě předcházelo.
Telefon přišel nevhod
Můj vztah s Romanem, mým manželem se postupně dostal do slepé uličky. Prožívali jsme celkem velkou krizi a slovo „rozvod“ bylo pravidelně na programu dne. Já jsem se rozvádět nechtěla, i když mi spousta věcí na Romanovi vadila.
Za ty roky se změnil, byl věčně nervózní, vyčítal mi každou maličkost a občas bezdůvodně žárlil. Právě tato jeho vlastnost byla nakonec rozhodující.
Všechno se vlastně odvíjelo od toho, že jsem před svatbou couvla a souhlasila s tím, že se budu jmenovat po manželovi.
Původně jsem si chtěla své příjmení uchovat, už proto, že bylo neobvyklé a já se jím vždy pyšnila. Jako vdaná žena jsem se tedy jmenovala celkem běžně a zaměnitelně – bohužel. Po jedné velké hádce s Romanem jednoho dne zazvonil telefon, pevná linka.
Zvedl ho manžel. Nejprve nereagoval a potom přepnul telefon na hlasitý odposlech. To, co jsem slyšela, mě zaskočilo. Mužský hlas mluvil o své zamilovanosti a oddanosti k nějaké ženě.
Zaznělo moje jméno a příjmení a já zůstala v šoku. Přes všechny naše rozpory jsem nikdy Romanovi nebyla nevěrná. Ihned mi bylo jasné, že to je nějaké nedorozumění. Bohužel to nebylo jasné manželovi…
Podezřívala jsem i manžela
Snažila jsem se Romanovi naznačit, že je to omyl, ať zavěsí. On ale s výmluvným pohledem nechal neznámého vypovídat. Potom mu řekl, že na mě má zapomenout. Když hovor skončil, manžel mě okamžitě obvinil z nevěry.
Marné bylo moje vysvětlování, že nikoho nemám a že vůbec nevím, kdo to volal. Roman se mnou přestal mluvit a ten rozvod, kterým jsme si předtím vyhrožovali, byl najednou o něco blíž. Cítila jsem se zoufale, protože jsem v tom všem byla naprosto nevinně.
Dokonce jsem přemýšlela, jestli to celé Roman s nějakým svým známým nedomluvil, aby mě mohl obvinit. Sama jsem se v duchu zastyděla, že takhle vůbec přemýšlím. Bylo smutné, že naše manželství dospělo až do tohoto bodu.
Všechno se pak ještě zhoršovalo. Neušlo to ani naší dceři, která už žila s přítelem jinde, ani našim známým. Lidé se tomu divili, protože jsme s Romanem léta platili za stabilní pár.
Vysvětlení bylo jednoduché
Necelý týden po tom telefonickém hovoru u nás zazvonil cizí muž. Byla jsem tehdy sama doma. Neznámý se ujistil, jak se jmenuji a potom se mi začal omlouvat. Došlo mi, že je to ten, kdo nechtěně vyhrotil napětí v mém manželství.
Poznala jsem ho i podle hlasu. Muž mi s nešťastným výrazem ve tváři všechno vysvětlil. Skutečně se tehdy zmýlil. Měl rád vdanou ženu, která se jmenovala stejně jako já. Její manžel jí ubližoval, ale ona se nechtěla rozvádět.
Když si pak našel její číslo v telefonním seznamu, omylem opsal spojení o řádek níže – a to bylo číslo k nám. Reakce Romana ho nejprve přesvědčila, že se dovolal správně. Až po setkání se svojí tajnou láskou pochopil, co provedl. Chtěla jsem, aby to vysvětlil mému muži, jenže to dopadlo špatně.
Bral toho člověka jako mého milence a jeho slova jako potvrzení mé nevěry. Následovala rychlá žádost o rozvod. To už jsem i já vzdala pokusy o záchranu našeho vztahu.
Od té doby uběhlo už patnáct let a mně pořád připadá neuvěřitelné, jakým způsobem moje manželství skončilo.
Naďa P. (62), Benešov
