Nikdy bychom neměli ztrácet naději. Pomoc se může objevit naprosto nečekaným způsobem.

Většinu svého života jsem nevěřila na zázraky a podobné věci. Zastávala jsem názor, že co si člověk sám nevybojuje, to prostě nemá. Přesto mě čekala v životě událost, která změnila můj život k lepšímu – a pro kterou neexistuje běžné vysvětlení!

Nikoho jsem už neměla

Tehdy mi bylo pětačtyřicet. Zůstala jsem na světě sama. Rodiče zemřeli předčasně, manžel mě opustil a děti jsem mít nemohla. Měla jsem pár kamarádek, ale s těmi jsem se stýkala jen občas. Na rozdíl ode mě neměly tolik času a věnovaly se svým rodinám.

Já už jsem vzdala hledání toho pravého a jediného. Nedoufala jsem, že by někdo takový pro mě na světě existoval. Jediným člověkem, se kterým jsem se stýkala pravidelně, byla moje sousedka z patra – stará paní, k níž jsem občas chodila posedět a popovídat.

Byla stejně sama jako já. Pak náhle zemřela. Ke svému překvapení jsem zjistila, že mi odkázala některé věci, mimo jiné i staré knihy. Když jsem se jimi probírala, našla jsem podivnou vybledlou záložku, na které byla napsána nějaká čísla.

Muž na druhém konci

Z nějakého důvodu mi tato čísla připadala důležitá. Neuměla jsem si je však zařadit. Jednoho dne mi došlo, že vypadají jako nějaké telefonní číslo. Zajímalo mě, zda skutečně existuje. Vyťukala jsem ho na svém mobilu. Ozval se mužský hlas.

Zněl přátelsky a ptal se, kde jsem to číslo vzala. Řekla jsem mu to po pravdě. Byl z toho půlhodinový rozhovor a nakonec i setkání. Ačkoliv jsem si myslela, že už na lásku nevěřím, zamilovala jsem se. Jiskra přeskočila vzájemně.

Sblížili jsme se a do roka jsme se vzali. Dodnes věřím, že to číslo na záložce bylo voláním osudu, abych svůj život ještě nevzdávala. Uposlechla jsem ho a od té doby jsem šťastná.

Dnes věřím na zázraky i na to, že když umíme číst znamení kolem sebe, může nám to změnit život k lepšímu!

Lucie S. (56), Olomouc