S Bořkem jsem strávila krásných patnáct let. A i přesto, že jsme se rozešli v dobrém, nenapadlo by mě, že to bude právě on, kdo mě seznámí s mým budoucím manželem.

Bořka jsem poznala krátce po svých pětadvacátých narozeninách. Byl to kamarád mého bráchy Romana. Společně s ním a dalšími známými jsme čas od času vyráželi na různé výlety, koncerty nebo jiné akce.

Dobře jsme si spolu rozuměli, byli jsme si navzájem sympatičtí, a tak jsem se někdy od party trhli a zašli spolu někam jen sami dva. Netrvalo to dlouho a počáteční přátelství se změnilo v něco většího.

Založili jsme rodinu

Chodili jsme spolu necelé tři roky, když mě Bořek požádal o ruku. Na jeho nabídku jsem samozřejmě kývla. Po svatbě jsme si našli vlastní bydlení a založili rodinu. Nejprve se nám narodila dcera Anežka a pak ještě syn Daniel.

Dokud byly děti malé nebo chodily pouze na základku, trávili jsme spolu všichni mnoho času. Jezdili jsme na letní i zimní dovolené, i víkendové výlety. Jakmile ale děti odrostly, dostal se náš život do určitého stereotypu.

Jeden druhému jsme se začali odcizovat. Nikdy jsme se však nehádali, ani jsme na sebe nekřičeli.

Rozešli jsme se v dobrém

Postupně to došlo až do fáze, kdy jsme si neměli co říct. Trochu jsem se děsila společného stáří – aby to nebylo jen o zvyku. Proto jsem ani nijak nevyváděla, když mi Bořek jednoho dne oznámil, že si našel jinou partnerku.

Přijala jsem to s klidem. Mluvili jsme spolu celý večer a nakonec jsme došli k závěru, že nejlepším řešením pro nás pro oba bude rozvod. Taky jsme si slíbili, že i nadále zůstaneme přáteli a že spolu jednou za čas zajdeme na kafe.

Rozvod proběhl v klidu, společný majetek jsme si mezi sebe rozdělili rovným dílem.

Poslal mi číslo

Všechno na mě dolehlo, až po návratu domů, když jsem si uvědomila, že odteď už budu sama. Nechyběl mi přímo Bořek, ale chyběla mi vlastně přítomnost jakéhokoliv muže.

Několikrát jsem dokonce byla v pokušení zavolat svému bývalému a poprosit ho, ať za mnou přijede.

Nakonec mě ale Bořek předběhl. Zavolal mi asi týden po našem rozvodu. Z tónu mého hlasu ihned poznal, že nejsem úplně v pohodě a tak mě pozval na skleničku. Pověděla jsem mu o svých pocitech a on se mě snažil rozveselit a dodat trochu optimismu.

Večer mi pak napsal smsku, ve které bylo číslo na Karla – našeho společného kamaráda z dřívějších dob. Prý je po rozchodu a trápí se podobně jako já.

Podruhé „ano“

Chvíli jsem nad tím přemýšlela, ale nakonec jsem si řekla, že nemám co ztratit a Karlovi jsem zavolala. Povídali jsme si spolu po telefonu asi půl hodiny a nakonec jsme se domluvili, že zajdeme druhý den na večeři.

Trochu jsem se našeho prvního rande bála, ale ukázalo se, že zcela zbytečně. Večeře byla velice příjemná a Karel šarmantní a vtipný. Dva dny nato jsme si to zopakovali, a pak ještě několikrát. Uběhly dva roky a já opět stanula ve svatební síni…

Lucie A. (53), Plzeň