Máte ráda upalování čarodějnic? Filipojakubská noc je plná magie. Zlé síly mají prý 30. dubna větší moc než jindy a lidé před nimi musí chránit sebe i své domovy.

Všude se rozhoří ohně a dělají se rituály, kterým naši předci přisuzovali obrovskou moc.

Upalování čarodejnic z 30. dubna na 1. května je opředeno řadou rituálů už od pohanských dob. Naši předci používali na ochranu před čarodějnicemi různé praktiky. Zapalovali ohně, práskali bičem a pískali.

Věřili, že se čarodějnice bojí svěcené vody, svěcených větviček, hluku a zaříkávání. Filipojakubská se ji říká proto, že v minulosti slavili svátek 1. května sv. Filip a Jakub.

Proč filipojakubská noc?

Podle pověsti se sv. Filip a sv. Jakub ukrývali před Židy. Této noci však byli vypátráni v domě, kde spali. Ani Židé neměli chuť přepadnout je  v noci, proto si dům označili zelenou větvičkou tak, aby jej za svítání poznali.

V tu noc však přišel anděl a stejnou větev položil za vrata všech domů. Židé ráno nepoznali, kde se apoštolové ukrývají, a jim se tak podařilo šťastně utéct. Proto se jako připomínka zdobila večer před sv. Filipem a Jakubem vrata domu zelenými větvemi.

Ochrana před zlem

Od středověku lidé věřili, že existují dny, kdy mají zlé síly větší moc než jindy. Báli se ďábelského zla zasílaného na zem v podobě čarodějnic. Od 15. století vládl v Evropě panický strach z čarodějnic a uhranutí.

Církev vedla čarodějnické procesy, při kterých zahynulo mnoho nevinných. Odsouzené ženy byly mučeny a upalovány. Čarodějnické procesy ukončila až Marie Terezie v 18. století.

Proto je poslední dubnový den spjat s ochranou před zlem, kdy muži staví velké hranice. Dívky dělají z hadrů čarodějnice, připevněné ke koštěti, které se večer zapálí. Kdo přeskočí přes oheň, zbaví se všeho starého.

Jak se účinně bránit?

Před zlými silami se lidé bránili kreslením kruhů na vrata. Věřili, že o filipojakubské noci čarodějnice létají na košťatech a slétávají se na kopcích, kde vykonávají nečisté praktiky a rituály.

Dnes je večer 30. dubna spojen se zábavou. Večer se zapalují ohně, okolo kterých pobíhají děti a baví se s kamarády, opékají buřty, grilují. Před půlnocí se dřív zapalovaly dva ohně vedle sebe, jako symbolika hranice mezi temnou a jasnou částí roku. Lidé se očistili tak, že mezi ohni procházeli.

Skákání přes oheň

Pradávná životadárná síla v podobě ohně nemá v tuto noc pouze očistnou a ochrannou moc, ale je naplněním plodnosti a životní síly. Oheň „nespaluje“ pouze neduhy a choroby, ale také nečisté a temné myšlenky, které nedávají průchod novému a čistému životu.

Také proto se v tuto noc zapalují ohně na zvlášť připraveném posvátném ohništi, a to dřevem z devíti typů stromů. V domácích krbech se naopak ohně uhasily a až s příchodem nového dne se zapálily nové.

Kolem ohně se pořádaly rituální tance ve směru hodinových ručiček, spojené s očistným přeskakováním ohně. Dýmem se pak prováděl i dobytek, aby byl chráněn.

Keltský svátek Beltine

Kořeny filipojakubské noci sahají až do období Keltů, kdy se slavil svátek Beltine, který se slaví mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem a začínalo teplé období v roce.

Keltové tento den zapalovali nový oheň – symbol síly, energie, života a slunce. Oheň měl také vše ochránit a očistit. Keltové v tento den slavili svátek Beltine, při kterém se konaly očistné obřady a v noci se tančilo a zpívalo.

Pálily se ohně, které měly živé tvory zbavit všeho nečistého, co se nashromáždilo v temné zimě.

Konaly se soutěže mládenců ve vyhazování březových košťat do výše, stavění a hlídání májek, což se udrželo dodnes, očistné koupání v potoce, čištění chlévů, řezání proutků jívy, polykání květů kočiček a další.

Vynášení Morany

V některých krajích se místo pálení čarodějnic upaluje pohanská bohyně smrti Morana. Uctívali ji už staří Slované. Na začátku zimy je prý bohyně smrti Morana velmi krásná, na konci mzimy se z ní stane ohyzdná stařena.

Vynášení Morany a její upálení nebo utopení je tradičním rituálem praktikovaným i dnes. Nejčastěji se shazuje do řeky z mostu nebo ze skály.

Symbolizuje odcházející zimu, kdy končí její vláda, proto se obřadně pálí nebo háže do řeky a topí, aby nebránila přicházejícímu jaru.

PRVNÍ MÁJ – LÁSKY ČAS

Snoubenci se vydávali v předvečer svátku zamilovaných do lesů. Měsíc květen se pak následně stával symbolem sexuální volnosti a milostných her. V tomto období se prý uzavírala zkušební manželství na rok a jeden den.

Pokud svazek nefungoval, partneři se po tomto období v klidu rozešli. Z těchto dob nám zbyl i oblíbený zvyk líbat se na Prvního máje pod rozkvetlou třešní.

Tato noc patří podle dávných tradic mezi nejplodnější pro otěhotnění. Děti počaté právě v tuto noc mají prý štěstí po celý život. Noc také může prozradit tajné lásky, včetně nevěr.

VALPURŽINA NOC

Noc nazývaná Valpuržina byla středověkým svátkem jara a probuzení přírody. K noci se vážou pověry o čarodějnicích, spojené s jejich rejem a sletem.

Bůh temnoty, ovládající přírodu v zimě, se stahuje do podzemí a na zemi začíná vládnout žena, bohyně života a lásky.

Ohně v domech v tu noc hasínaly, aby plály jen na návrších. Za svítání nového dne 1. května se v domech zažíhaly nové ohně, jejichž plameny měly očistit celý dům.

Podle pověstí se o Valpuržině noci na kouzelném sněmu setkávaly čarodějnice, ježibaby a bosorky, aby se pak rozletěly na košťatech po okolí a škodily lidem, zvířatům i úrodě. Natíraly se kouzelnými mastmi, které pomáhaly jejich letu na koštěti.

Zvolily si královnu sletu, která vládla čarodějnickému kolu, jež se tančilo pozpátku. Hodovaly na hostině připravené ze žab, hadů a lektvarů s jedy. Na konci reje se proměňovaly v různá zvířata.