Měl to být vandr jako každý jiný. Naše počáteční radost a pohoda však dlouho netrvaly. Jednou v noci nás obklopily tajemné síly a jednoho z nás si vzaly k sobě.
Spaní pod širákem jsem si oblíbila už v dětství. Se starší sestrou jsme často stanovaly na zahradě našich prarodičů. Tehdy jsme to považovaly za velké dobrodružství.
Nadšení pro výlety a čundry mě však neopustilo ani během středoškolských a vysokoškolských let, a ani v dospělosti.
Tajemná legenda
S přáteli jsme často vyráželi na výlety do hor. Ubytování jsme si nikdy nezajišťovali. Pokaždé, když jsme narazili na dobré místo, rozložili jsme si stany a přenocovali v přírodě. V létě před dvaceti lety však došlo k pozoruhodné příhodě.
S kamarády jsme byli na týden stanovat na jižní Moravě, v oblasti, ke které se vztahuje jedna pověst. Záhy jsme však zjistili, že to nejsou jen pouhé povídačky k táboráku, ale holá a děsivá skutečnost.
Zmizel pod hladinou
Každý den jsme se kromě výletů na kolech chodili koupat do řeky, kterou jsme měli kousek od stanů. Po večerech jsme obcházeli místní hospůdky a také jsme se byli podívat na jednom hradě, kde jsme to poprvé slyšeli.
Tajemný Ctibor. Pověst říká, že ve vesničce nedaleko od místa, kde jsme stanovali, žil chlapec jménem Ctibor. Jednoho dne si šel s kamarády do řeky zaplavat, když je náhle něco začalo táhnout ke dnu.
Jeho kamarády se zachránit podařilo, jen Ctibora ta neznámá síla držela u dna řeky.
Jeho tělo se prý nikdy nenašlo. Podle pověsti se každý rok, v ten samý den, kdy Ctibor zmizel pod hladinou, ve vesnici ztratí nějaký člověk.
Šli jsme za světlem
S přáteli jsme tomu samozřejmě nevěřili. Pak nám ale místní řekli, že ten den, kdy Ctibor zahynul, je právě dnes. Zamrazilo nás v zádech. Vrátili jsme se do našeho „tábora“ a už jsme se k té historce nevraceli.
Večer jsme si udělali táborák a opékali jsme buřty. Najednou se v lese za řekou objevilo jasně zářící světlo. Ihned jsme vyskočili a běželi k řece. Skočili jsme do vody a plavali asi pět minut. Jenže břeh, místo toho, aby se přibližoval, tak se oddaloval. Pomalu nám začínali docházet síly.
Už se nevynořil
Najednou začaly ve vodě silné vibrace. Hladina se zvedla a my se se začali topit. Nějak jsme se dostali na břeh, ale jeden kamarád ve vodě zůstal. Viděli jsme jenom, jak ho něco táhne ke dnu.
Snažili jsme se volat o pomoc, ale přišla pozdě. Už jsme ho neviděli. Ráno přijela policie a hasiči prohledali řeku. Kamarádovo tělo našli na dně řeky. Policie uzavřela případ jako nešťastnou nehodu.
Zvláštní však bylo, že kamarád nezemřel na utonutí, ale na šok. Na nohou měl navíc hluboké škrábance. Měly tvar písmene cé.
Viktorie K. (41), Opava