Některé události vám vtrhnou do života zcela neočekávaně. Bez varování obrátí váš život naruby a změní směr vaší životní cesty.

Sedíme s manželem na policejní stanici. Ale vlastně ani nechápu, co po nás ještě chtějí. K tomu, co se nám stalo se přece nedá nic dodat. Samo o sobě je to tak děsivé, že mám pocit, že přijdu o zdraví rozum. Ale nemůžu stále pochopit jak a proč se všechno stalo.

Byli jsme normální rodina

S manželem jsme už čtyřicet let. Vychovali jsme dvě hodné děti. Dcera už má malou holčičku. Náš syn Marek takové štěstí bohužel neměl. Zamiloval se a vzal si ženu, se kterou se k sobě vůbec nehodili. Trápil se v nefunkčním manželství dlouhých dvanáct let. Pak se konečně odhodlal pro rozvod.

Nebylo to ale vůbec jednoduché. Jeho manželka se mu chtěla mstít tím, že mu bránila v kontaktu s jeho synem. Marek tím hrozně trpěl. Pak ještě ke všemu přišel o práci a tím i o místo v ubytovně.

Vzali jsme ho k sobě

Bylo pro nás naprosto samozřejmé, že syna vezmeme domů. Potřeboval čas, aby si našel novou práci a nové bydlení. Ale nějak se to protáhlo. Jindřich u nás byl už několik měsíců a stále se nic nedělo.

Sousedka jen nevěřícně kroutila hlavou. „Čtyřicetiletý chlap a nechá se živit v mama hotelu.“ Pořád do mě ryla a já jsem se na ni kvůli tomu zlobila. Radila mi, ať ho co nejdřív vypakujeme. Že jsem jí neposlechla!

Osudný den

Na víkend jsme jako obvykle odjeli s mužem na chatu. Jindřich jet nechtěl. Tušil, že by tam musel třeba sekat trávu. A tak zůstal doma, že prý má schůzku s kamarádem, který má pro něj práci. To byla dobrá zpráva a my se radovali.

V neděli ráno nás probudila policistka. Přišla nám říct, že náš byt kompletně vyhořel. Uhořel v něm i náš syn a ještě další člověk. Přišli jsme úplně o všechno. Nejen o všechny věci, ale hlavně o našeho milovaného syna.

Marta V. (65), Praha