Vím, že mou kamarádku týrá manžel, ale slíbila jsem jí, že to nikomu nepovím. Mám ale o ni strach, a tak přemýšlím, že budu muset nakonec přece jen zakročit.

Vždy jsem byla ta, kterou měli ostatní za jakousi studnu pro tajemství a jejich trápení. Jsem hodně senzitivní a dokážu se do lidí vcítit, a tak si je ráda vyslechnu, věci si nechám pro sebe a dokážu i dobře poradit.

I z toho důvodu jsem nikdy s nikým neměla problém, naopak, když mi někdo nesedl, nijak jsem se s ním nehádala a raději ho odstřihla ze svého života.

Právě proto mám také tři dobré kamarádky už od střední školy a jsme si velmi blízké, ať už se v našem životě dělo cokoli. Nyní se ale děje něco, s čím si nevím rady. Chtěla bych pomoci, ale zatím to nejde. A pávě to mě v současné době nejvíce trápí.

Tvrdí, že čeká na vhodný okamžik

Bohužel poslední tři roky v sobě musím dusit tajemství, které mě užírá zevnitř jako nikdy nic jiného předtím.

Jedna z mých nejlepších kamarádek si doma prožívá peklo, svěřuje se mi, ale urputně mě prosí, abych to nikomu neříkala, že až bude vhodná příležitost, udělá krok ke své záchraně sama.

Její manžel začal po odchodu do důchodu „blbnout“, přijde si neužitečný a svůj vztek si vybíjí právě na ní. A to dokonce tak, že jí fyzicky ubližuje a psychicky ji vydírá a týrá.

Obávám se nejhoršího

Kamarádka má dokonce strach, že kdyby to někomu řekla a on se o tom dozvěděl, mohl by jí ublížit mnohem více. Neustále mi tvrdí, že si poradí sama, ale já začínám mít tušení, že to nezvládne.

Ve mně se tak mísí pocity viny, že jsem to někde nenahlásila. Na druhou stranu ji ale nechci zklamat, když mi tak důvěřuje a je to její rozhodnutí.

Svádím vnitřní boj

Upřímně, nedokážu ani v noci v klidu spát, protože mám neustále strach, a tak pořá čekám na telefonát, během kterého se dozvím, že skončila v nemocnici nebo že jí něco udělal a už se nikdy neuvidíme.

Svádím v sobě vnitřní boj o to, co s tím mohu já udělat, abych jí skutečně pomohla. Vše je pro mě o toho horší, že moc dobře vím, že příběhy plné domácího násilií obvykle nemívají dobrý konec. Často končí fatálně a pak je pozdě na jakoukoli lítost.

Alena I., 60 let, Hodonín