Ta krásná neznámá mi byla krajně nesympatická. Připomínala mi tu potvoru, která mi kdysi přebrala přítele. Tak jsem ji navedla na špatnou cestu.
Tohle určitě někdy zažil každý. Potkáte člověka, který vám nikdy nic neudělal, a přesto je vám hrozně nesympatický. Tak jsem jednou já potkala ženu, která mi už od pohledu hnula žlučí. Bylo to v centru našeho krásného městečka.
Ten den jsem měla docela dobrou náladu, bylo krásné počasí, z práce jsem šla procházkou přes park, kde jsem chvíli poseděla, a pak zamířila do centra, abych chvíli poseděla ve své oblíbené kavárně. Nic nenasvědčovalo tomu, že bych mohla udělat nějaký špatný kousek.
Byla jí tak podobná
Jenže pak jsem ji uviděla. Šla sebevědomě přes náměstí kolem kašny, měla na sobě sexy svetřík, který jí obepínal pěkně stavěné tělo, hříva zrzavých vlasů jí rozverně poletovala kolem obličeje. Prostě ženská, za kterou se každý chlap, třeba i zadaný, otočí.
Byla jí tak podobná! Té můře zrzavé, která mi odloudila muže mého života. Tolik jsem si toho s Davidem plánovala, a pak se objevila ona. David za ní šel jako smyslů zbavený, odstěhovali se bůhvíkam.
Zůstala jsem sama. Nikdy jsem nedostala šanci se pomstít. Nenávist mě hryzala spoustu let – až jsem najednou uviděla tu nebohou turistku, která se rozhlížela, koho by se zeptala na cestu. Až se zeptala mě…
Tak, a máš to!
S bezelstným úsměvem na tváři jsem jí radila úplně opačnou trasu, než kam chtěla jít.
„Jen počkej, holka,“ říkala jsem si v duchu, „tam nebude ta krásná vyhlídka, na kterou chceš, tam je rokle, kde nepotkáš živáčka.“ Ještě dvakrát jsem jí trasu popsala, a pak se za ní ještě chvíli dívala, jak mizí. Cítila jsem se skvěle.
Měla jsem krásný pocit satisfakce. Třeba jsem právě pomstila nějakou podobnou, jako jsem byla já, které tahle krasotinka ublížila! Utěšovala jsem své svědomí. A vydala se valčíkovým krokem do své oblíbené kavárny.
Milena (71), Vysočina