Manžel se mi začal měnit před očima a mě hned napadlo, že má ženskou. Nedalo moc práce zjistit, o koho se jedná. Nemeškala jsem a hned mu jeho podlé jednání oplatila!

Manžel si vždycky hrál na neviňátko, ale já moc dobře věděla, že jeho svědomí čisté není. Poprvé jsem mu na nevěru přišla, když jsem čekala první dceru. Bylo to velmi bolestivé! Cítila jsem se nejen podvedená, ale i jakoby pošpiněná.

On zatloukal, ale nakonec se pod tíhou důkazů přiznal. Odpustila jsem mu, co jsem měla dělat. Neměla jsem kam jít ani koho požádat o pomoc.

Věrný mi nikdy nebyl

Rodiče jsem už neměla a kamarádky studovaly. To jen já byla taková husa a pořídila si dítě v necelých osmnácti. Roky plynuly, narodila se mi druhá dcera, ale moje manželství šťastné nebylo.

Vlastně bylo, ale vždycky jen na chvíli. Časem jsem přestala naivně doufat, že se ten můj nevěrník změní a naučila se žít po svém. Ne, že bych si také hledala nějaké záskoky. Na to jsem neměla čas. Ztěží jsem zvládala všechny povinnosti kolem dětí a domácnosti.

Ale citově jsem se od manžela odpoutala. Nečekala jsem od něho nic moc dobrého a tak jsem nemohla být tolik zklamaná. Ale abych mu nekřivdila. O holky se vždycky hezky staral a peníze mi také dával. Jen prostě ta věrnost mu chyběla.

„Vykašli se na to!“ domlouvala mi kamarádka. „Buď ráda, že je na tebe i dcery hodný, a nad tím ostatním musíš přimhouřit oči. Vždyť jsou i horší manželství…“

Byla jsem na dně

Kamarádka měla pravdu. Sama si doma hřála na prsou pěkného hada. Často chodil z hospody zpitý pod obraz. Jednou dokonce usnul před vchodem a do rána málem umrznul. V nemocnici mu museli amputovat hned tři prsty na nohou!

Ale moje kámoška ho přes to všechno milovala a jeho alkoholismus omlouvala nešťastným dětstvím.

Já na tyhle báchorky nevěřila. To by musel pít každý druhý a já taky! Tentokrát se mě už kdoví kolikátá nevěra mého muže dotkla víc, než bych sama od sebe čekala. Možná to bylo tím, že už děti dávno odešly z domova.

A možná také mými vleklými zdravotními problémy. Nebylo to nic vážného, ale jak se říká, stokrát nic umořilo osla. Ráno jsem sotva vstala z postele a v poledne se mi už zase chtělo spát.

Večer jsem tupě zírala na televizi, aniž bych pochopila, o co v těch všech seriálech vlastně jde.

Neměl o mě zájem

„Ty máš zase ženskou viď!“ udeřila jsem na Bedřicha a on se jen tak potutelně usmál. Nejraději bych mu dala facku, ale rozhodla jsem se pro něco lepšího. Najdu manžela té jeho nové milenky a všechno mu řeknu! Nebylo to těžké.

Paní k mému překvapení nebyla ani atraktivní a dokonce ani o moc mladší, než já. Co na ní ten můj viděl? Zato její muž byl fešák. Když jsem mu sdělila, že ta jeho chodí s tím mým, nevěřil. Ale během pár dnů slídění se přesvědčil, že mám pravdu.

„Tak co s tím uděláme?“ zeptal se mě nešťastně a já jen pokrčila rameny. Navrhla jsem mu setkání v restauraci, jako že to společně probereme u dobré večeře. S plným žaludkem se přece vždycky lépe přemýšlí! Přiznám se, že jsem při té večeři pomýšlela i na nevěru.

Pan Zdenda byl totiž nejen pohledný, ale moc vtipný a zábavný. Tak hezky jsem si s nikým nepopovídala už hodně dlouho. Jenže, on nejevil zájem. Ani jsem se mu nedivila. Vždyť jsem byla učiněná troska!

Trochu péče mi pomohlo

Určitě jsem vypadala na víc, než na svoje roky a postavu jsem také neměla zrovna sportovní. O oblečení ani nemluvě. Bylo módní tak asi před deseti lety a to kdo ví jestli. Čas běžel a já měla naspěch.

Hned druhý den jsem se objednala na kosmetiku a vybrala pěkných pár tisíc z účtu. Poprosila jsem dcery o pomoc a společně se vydaly na nákupy. Nové oblečení udělalo svoje! A ta kosmetika taky. Ne, že by se ze mě stala rázem nějaká hvězda, ale změna byla opravdu znát.

Měla jsem jiný účes a zesvětlené vlasy. Dokonce jsem si koupila i nové náušnice. Za ty staré, které jsem v uších vláčela od nepaměti. „Tedy, málem bych vás nepoznal!

Ani jsem si nevšiml, jak krásné máte oči!“ prohodil obdivně pan Zdenda, když zasedl u mě doma ke kuchyňskému stolu.

Pomsta se mi zalíbila

Podávala jsem svoji vyhlášenou specialitu, krůtí roládku s domácím knedlíkem a zelíčkem. Ale hezky malou porci, aby se nenacpal a neusnul mi! Potom už jsem nasadila zbraň nejsilnějšího kalibru.

Zahrála jsem mu ukřivděnou chudinku toužící po mužské náruči. Ani jsem nemusela moc předstírat, jak jsem se do té role položila. Tlumené světlo a můj herecký výkon asi udělaly svoje. Usnuli jsme až k ránu a probudili se skoro v poledne.

Manžel seděl v kuchyni, cpal se štrúdlem a ani si nás netroufnul vzbudit. Měl hlavu v dlaních a slzel. Nebo spíš brečel jako želva. Kdyby to nebylo tak legrační, skoro bych ho litovala, Don Chuana! Prý něco takového ode mě nečekal.

No, já od sebe také ne. Ale byla to moc sladká pomsta. Dobře mu tak!

Eva R. (62), Liberec