Zamilovala jsem se, i když jsem byla vdaná. Musela jsem se rozhodnout, čemu dám přednost.

City jsou nevyzpytatelné a i přes to, že někoho milujeme – ať už partnera, manžela nebo děti – občas zacházíme do riskantních dobrodružství, při kterých jako by se nám zatemnila mysl.

Jeden takový příběh, kdy i přes jednu lásku přichází druhá, se kdysi stal i mně.

Nejprve to byl jen kamarád z internetu

Začalo to úplně nevinně. Byla jsem šťastně vdaná, měla jsem šikovnou dcerku, nic mi nechybělo, nic jiného a nového jsem nehledala. Milence do mého života přinesla náhoda. Potkali jsme se na internetu v jednom diskuzním fóru.

Jirka měl velmi zajímavé názory a občas jsme se vzájemně komentovali. Nebrala jsem to jinak než jako příjemnou virtuální zábavu. V létě, když jsme na dva týdny odjeli na dovolenou, jsem si chtěla odpočinout i od internetu.

Když jsem se vrátila domů, čekala mě zpráva od Jirky –  kam jsem se ztratila, že beze mě je to nuda. Odepsala jsem mu a potom jsme si vyměňovali zprávy.

Jen velmi pomalu nabývaly soukromého charakteru, stále to bylo spíš vzájemné dobírání se a žerty a jen po slovní stránce. Po čase se do toho ale začala míchat i fakta z našich životů. Sympatie začaly narůstat.

Naživo byl neodolatelný

Asi po dvou měsících mi Jirka popisoval víkend na Slapech a poslal mi odkaz na jednu stránku, kde měl fotky. Na několika záběrech byl i on a mně se zastavilo srdce. Vždyť já ho znám! Nic jsem mu však neprozradila, nevěděla jsem, zda by to mělo smysl.

Jirka mi totiž byl znám jen od vidění. Potkávala jsem ho ve městě v jedné restauraci během polední pauzy. Asi za tři dny se nám nechtělo v práci objednávat si jídlo, tak jsme s kolegyněmi opět vyběhly naobědvat se do města. A byl tam i Jirka.

Bojovala jsem se zvláštními pocity, nenápadně jsem pozorovala, jak je elegantní a docela jistě jsem věděla, že mě přitahuje. Přes internet mi byl sympatický, ale po všem, co jsem se o něm dozvěděla, se takhle naživo z něho stal nesmírně atraktivní muž.

Večer jsem mu poslala zprávu, zda mu chutnaly těstoviny, které měl k obědu. Byl tím dost překvapený a chtěl, abych ho příště určitě oslovila. Trvalo týden, než jsem se odhodlala.

Manželství jsem zachraňovala zbytečně

První chvíle byly rozpačité, ale potom jsme naběhli na ten tón, kterým jsme se bavili i přes internet a nakonec bylo naše první setkání velmi příjemné. Druhý den jsme spolu opět obědvali. Postupně jsme se sblížili. Na rozdíl ode mě byl rozvedený a sám.

Následovaly stále odvážnější a intenzívnější SMS zprávy a nakonec večeře u něj doma. Stali se z nás milenci. Měla jsem hrozné výčitky svědomí, ale díky těm úžasným emocím, které jsem s Jirkou prožívala, jsem získala hodně energie. Starala jsem se o rodinu, domácnost, neměla jsem žádný splín ani deprese.

Sama ze sebe jsem měla strašné pocity, ale Jirkovi se nedalo odolat. Vytvořila jsem si na něm závislost. Byl to někdo, s kým jsem nemusela řešit běžné praktické záležitosti. Doma jsem se manželovi stále více odcizovala.

Nakonec jsem dospěla do fáze, kdy už neexistoval žádný dobrý konec. Buď jsem musela rozbít rodinu a odejít za Jirkou nebo se svého milence vzdát a trpět. K odchodu od manžela jsem však nenašla odvahu.

S těžkým srdcem jsem vztah s Jirkou ukončila, i když on s tím nesouhlasil a nechápal to. Ironií osudu si za dva roky manžel našel mladší ženu a následoval stejně rozvod.

V té době už měl ale Jirka jinou partnerku a já už zůstala sama. Kdybych se tehdy bývala rozhodla včas a dala přednost svému srdci, nemusela jsem si po letech nic vyčítat.

Marcela B. (56), Přerov