Zahýbal mi na každém rohu. Když musel kvůli své nemoci podstoupit kastraci, bylo mi ho najednou líto. Od nevěry ho ale neodradilo ani to.

Bylo mi pětadvacet, když jsem se seznámila s Vítkem. Milovala jsem ho jako čivava svého pána.

Proto jsem si zapomněla všimnout, že je ženatý. Pravda vyšla najevo poté, co jsem otěhotněla. „Vzít si tě nemůžu, jsem ženatý a mám pětiletého syna,“ vyměnili jsme si svá sladká tajemství.

A tak si Vítka podali moji rodiče.“Buď budeš situaci řešit, nebo zajdeme za tvou ženou!“ rozhodl rázně můj otec a Vítek ze strachu otočil. Doma vše oznámil, rozvedl se a než se narodila Adélka, stihli jsme svatbu.

Myslela jsem, že se štěstím zblázním.Když byly Adélce tři roky, otěhotněla jsem podruhé. Narodil se Marek. Radost jsem ale měla jen chvíli, protože Vítkovi našli měsíc po porodu rakovinu prostaty. Složila jsem se a on taky.

Operace, při které mu byla odňata obě varlata, ozařování a jeho dočasný invalidní důchod nám úplně změnily naše životy.Nakonec jsme se ale z toho srabu vyhrabali. Vítek začal znovu chodit do práce… A po čase se zase vracet domů po půlnoci.

Býval cítit alkoholem a kouřem a jeho bujará nálada dávala tušit, že v práci k ní nepřišel.

Jako utržený ze řetězu

Začala jsem mít podezření, že si Vítek našel milenku. Je to ale vůbec po takovém chirurgickém zákroku možné? Když mu jednou v noci pípaly esemesky jako o závod, podívala jsem se do jeho mobilu.To byl šok!

Ne jedna, ale rovnou tři rozžhavené ženštiny mu skládaly poklonu za erotické chvíle, které s ním zažily. Jak může po takové nemoci provozovat sex?

Pátrala jsem tak dlouho, až se mi začala skládat mozaika Vítkova dvojího života.Než jsem došla k cíli, trvalo to tři roky. Za tu dobu jsem zhubla patnáct kilo a zestárla o deset let. Vítkovi se naopak dařilo.

Z mých nářků si nic nedělal a snažil se od života urvat maximum. Jestli budou lidem okolo padat hlavy, neřešil.

Snažil se sbalit každou, která mu přišla pod ruku. Když už pod tíhou důkazů nemohl zapírat, vysvětlil mi, že si zdvojnásobil dávky testosteronu, který od lékaře dostal.

„Hele, kdykoli se mi ta rakovina může vrátit.Má se žít tak, jako by byl dnešek tvým posledním dnem. Ale nemusíš bejt smutná. Zahejbal jsem ti od začátku, jenom jsem to líp tajil,“ vmetl mi do tváře. Druhý den jsem podala žádost o rozvod.

Dnes Vítek zahýbá jisté Blance, ke které se nastěhoval.Blanka je hodná a všechno mu odpouští. Jednou ji ale také určitě dojde trpělivost?

Šárka J. (49), Ostravsko .