Myslela jsem si, že syn našel své životní štěstí. Stačil jediný den a všechno bylo úplně jinak. 

Můj syn Honza se oženil mladý, krátce po skončení vysoké školy. Vzal si svoji první lásku Elišku. Rodina ji přijala s otevřenou náručí, protože to byla hodná a pracovitá dívka. Měli harmonické a vzorné manželství.

Přáli si dítě, ale Eliška nemohla dlouho otěhotnět. Těžce to oba nesli.

Pravda vyšla najevo

Honza hodně pracoval, Eliška se starala o domácnost. Po třech letech se konečně mladí dočkali. Eliška byla v jiném stavu. Narodil se syn Tomášek. Byl pro ně vytouženým dítětem a tak ho i hodně rozmazlovali. Jejich vztah se tím ještě upevnil.

Tomášek rostl jako z vody. Když mu bylo osm let, hrál s kamarády na hřišti fotbal. Míč se odkutálel na silnici. Tomáš se za ním rozběhl, ale nevšiml si auta. To ho porazilo. Měl vážná zranění. Než přijela sanitka, ztratil hodně krve.

Jeho krevní skupina v nemocnici chyběla, proto požádali o darování rodiče. A tehdy vyšla najevo tvrdá pravda: můj syn nebyl Tomáškovým otcem!

Pro syna to byla dvojí rána!

Eliška musela prozradit, jak to bylo. Opravdovým biologickým otcem byl soused z jejich paneláku. Přiznala se, že její touha po miminku byla natolik silná, až to musela vyřešit tímhle způsobem. Soused se ale mezitím odstěhoval pryč.

Než se do nemocnice dostala potřebná krev, malý Tomáš zemřel. Ta tragédie rodinu hrozně moc poznamenala. Chtěla jsem synovi pomoct, ale byla jsem naprosto bezmocná.

Honzu trápilo jak to, že Tomáš odešel pryč z tohoto světa, tak i fakt, že celou dobu vlastně miloval a vychovával dítě, které nebylo jeho. Elišku vyhodil z bytu a ona odešla ke své matce. Zhroutila se a skončila v psychiatrické léčebně.

Až po čase se z prožitého neštěstí začal Honza dostávat. Dozvěděl se, jak je na tom Eliška špatně a rozhodl se, že to s ní přes všechnu prožitou bolest ještě jednou zkusí.

Dnes se snaží být spolu, ale nevím, jestli se jim nad tou ranou osudu, která je bude věčně provázat, podaří někdy opravdu zvítězit.

Petra (56), Havířov