Své partnery si vybíráme sami. Koho si vyberou naše děti, je jejich věc, ale někdy je těžké se s tím smířit.

Každý z mých dvou potomků byl úplně jiný. Starší dcera Monika měla vždy velké ambice, nebála se riskovat a také do vztahů šla vždy naplno. Mladší syn Honza na tom byl přesně naopak. Měl neprůbojnou povahu a vyhovovalo mu, když za něho rozhodují druzí.

Nebylo divu, že se na škole stal i obětí šikany. Trochu jsem se bála, jestli si s takovým postojem ke světu najde nějakou partnerku. Přála jsem si samozřejmě, aby to byla hodná dívka. To se mi bohužel nesplnilo.

Nesnášely jsme se od začátku

Dcera procházela životem snadno, jako by si odškrtávala jednotlivé položky v nějakém plánu. S úspěchem vystudovala práva na vysoké škole, během studia si našla přiměřeného partnera.

Líbilo se mi, že její přítel si nenechal všechno líbit a že přes své dominantní povahy oba dokázali vždycky najít nějaké kompromisy.

Honza, jak jsem předpokládala, se vztahům dlouho vyhýbal. Svoji velkou lásku nám přišel představit, až když mu bylo pětadvacet – a to už s ní dva měsíce chodil. Hned na první pohled jsem viděla, že s Dominikou budou problémy.

Snažila jsem se tenhle pocit v sobě utlumit a říkala jsem si, že prostě reaguji jako každá matka, které chce odvést syna jiná žena. Jenže Dominika se projevovala opravdu nesnesitelně, a to hned od začátku.

Bylo vidět, že je zvyklá lidi kolem sebe ovládat a manipulovat jimi. Chápala jsem, že to Honzovi vyhovuje, ale byla jsem z toho nešťastná.

U nás bydlet nechtěli

Ta prvotní nevraživost byla vzájemná. Dominika hned instinktivně odhadla, že mi je nesympatická a nenápadně, ale důrazně mi dávala najevo, že se jedná o oboustranný jev. Zkusila jsem si promluvit s Honzou. K mému zklamání svoji přítelkyni bránil. Oznámil mi dokonce, že si ji chce vzít, a to co nejdříve.

Řekla jsem si, že s tím asi těžko něco udělám a stáhla jsem se do ústraní. Do ničeho jsem synovi nemluvila. Za dva měsíce se skutečně konala malá, komorní svatba, jen s několika příbuznými z obou stran.

Protože jsme v rodinném domku měli volné patro – dcera Monika žila se svým přítelem – padl samozřejmě návrh, že mladí mohou bydlet u nás.

Na synovi jsem viděla, že by tuhle možnost bral, ale Dominika mu to rázně vymluvila. Jasně prohlásila, že nehodlá být na nikom a na ničem závislá. Místo toho si společně pronajali byt na druhém konci města.

V následujících letech jsem pak byla svědkem toho, jak je Honza čím dál více jen hračkou v rukách snachy. Dominika ho donutila změnit zaměstnání. Po roce otěhotněla a já se stala babičkou. Ve slabé chvilce mi ale syn prozradil, že to dítě nejspíš není jeho! Nejhorší ovšem bylo zjištění, že mu to vlastně nevadí.

Neovládla jsem se

Dominika se brzy vrátila zpátky do práce, kde měla dobře rozjetou kariéru. Honza zůstal doma s jejich synem. Obětoval svoji práci, aby se staral o cizí dítě. Štvalo mě to a při jedné z našich návštěv jsem si vzala snachu stranou.

Zeptala jsem se jí, jestli je pravda, co mi syn říkal. Čekala jsem, že bude zapírat, ale se škodolibým úsměvem mi tu informaci odsouhlasila. Navíc mi řekla, že mi do toho nic není.

Doslova prohlásila, že teď je pánem nad Honzovým životem ona a já nemám právo do ničeho mluvit.

To už jsem nevydržela a začala jsem jí nevybíravě nadávat. Vzápětí jsem prožila brutální šok: od snachy jsem dostala facku. Povolily mi nervy a obě jsme se do sebe pustily. Dnes se zpětně stydím, že jsem se neovládla, ale emoce byly silnější.

Odtrhl nás od sebe až můj manžel. Dominika mi potom zakázala kontakt se synem i s vnukem. Nechtěla jsem Honzu ponížit před celým světem a říct, proč jsme se praly.

Nechala jsem tedy vinu na sobě. Dodnes trpím tím, že se mnou syn i snacha nemluví. Jedinou útěchou mi je dcera, která se nedávno vdala, čeká dítě a chová se naštěstí normálně.

Helena L. (60), Opava