Občas se stane, že se někteří dva lidí nenávidí, i když k tomu zdánlivě nemají důvod.

Už ve chvíli, kdy jsme se poprvé viděli, jsme si s Radkem nebyli sympatičtí. Nedalo se to ničím vysvětlit. Začali jsme se potkávat v paneláku, kam se on a jeho rodiče přistěhovali, když mi bylo třináct. On byl o dva roky starší a já vnímala, že se mu také vůbec nelíbím.

Neustále jsme do sebe naráželi

Na první nepříjemnou situaci jsme nemuseli dlouho čekat. Setkali jsme se dole u výtahu, Radek vycházel a já chtěla jet nahoru. Bylo jasné, že do mě vrazil schválně. Neomluvil se.

Nikdy jsme vlastně o sobě skoro nic nevěděli, přitom jsme si pokaždé, když jsme se viděli, lezli na nervy. Takhle se to táhlo i po celou dobu mého středoškolského studia.

Pak jsem Radka přestala potkávat a oklikou jsem se dozvěděla, že odešel na vysokou školu. Oddechla jsem si. Já jsem si po maturitě našla přítele, po třech letech chození jsme se vzali. Nastoupila jsem do jedné velké firmy.

Ke svému zděšení jsem zjistila, že tam Radek rovněž pracuje. A znovu se to opakovalo, ty nepříjemné pohledy, občasná ostrá slova bez důvodu. Nakonec jsem byla ráda, když jsem odešla na mateřskou. Po návratu se ukázalo, že Radek změnil pracoviště.

Osud nás ale dál sváděl dohromady. Když moje dcera začala chodit do školy, setkala jsem se s Radkem na třídní schůzce, protože do stejné třídy chodil i jeho syn. Znovu jsme se brali jako nějaký nepříjemný úkaz, který kazí náladu už jen svojí přítomností.

Opravdu to fungovalo

Ten úplně největší šok pak nastal o řadu let později, protože Radkův syn a moje dcera spolu začali chodit. Tehdy mě můj celoživotní „nepřítel“ požádal o setkání. Překvapilo mě, že mě pak zavedl k jedné paní, která se zabývala ezoterikou.

A ještě větší údiv v nás obou vyvolala její slova. Řekla nám, že k sobě máme karmický dluh z našich minulých životů, kdy jsme si navzájem ublížili. Pokud si ale vše odpustíme, pak ta nevysvětlitelná nevraživost sama odejde.

Asi na tom opravdu něco bylo, protože jsme to takhle s Radkem udělali a od té doby jsme vlastně přátelé, teď už i skrze manželství našich potomků.

Lenka B. (55), Olomouc