Cestování městskou hromadnou dopravou se změnilo v peklo od chvíle, kdy nastoupil nový řidič. Starým lidem zavíral dveře před nosem a schválně prudce brzdil.

Odjakživa jsem bydlela v malém okresním městě, ale pěšky už jsem poslední dobou nikam nedošla. Rozhodla jsem se využívat městské hromadné dopravy a byla s ní nějaký čas moc spokojená. Můj autobus, tedy autobus, co jezdil na mojí lince, řídil takový starší pán.

Na opozdilce vždycky ochotně počkal a ještě se smál, že mu nic neuteče. Byl slušný a časem se z nás stali dobří známí. Vždycky jsme prohodili pár slov, co je nového a jaké nás čeká počasí.

Nový řidič byl hrozně zlý

Pan řidič věděl od ostatních cestujících i o různých slevičkách v řetězcích a tak nás vždycky informoval. „Víte, že v tom a tom obchodě mají zlevněné máslo?“ ptal se a hned dodával:

„A zítra budou v akci kuřecí stehýnka!“ Byl prostě hodný a tak jsem moc litovala, když oznámil odchod do důchodu.

Po něm nastoupil totiž takový mladý arogantní chlap. Pokřikoval na nás, ať pohneme a jedné babičce dokonce zavřel dveře před nosem a ujel. Měla už v autobuse tašku a tak se rozplakala. Bylo to hrozné, jak s cestujícími jednal, ale to nejhorší mělo teprve přijít.

On začal schválně prudce brzdit. Dělal to vždycky, když hodně lidí stálo. Občas někdo padnul na zem, jiný se zas jen bouchnul o sedadlo. Řidič se jen smál a ještě občas někomu vynadal.

Moc mě to naštvalo a rozhodla jsem se, že mu ty jízdy také trochu znepříjemním. Jenže, jak?

Vymysleli jsme plán

Začátky mého otravování byly těžké. Napsala jsem stížnost jeho šéfovi a taky malý článek do místních novin. Moc mě to ale neuspokojilo, protože odpovědi byly skoro stejné: nejsou lidi! Potom mě napadlo, že bych mohla v tom autobuse něco ušpinit.

Aby musel vytírat! Koupila jsem si lahvičku hnědé limonády a do ní, pro jistotu, nasypala ještě pár lžic cukru. Lepkavý roztok jsem opatrně rozlila vzadu na zem a šla si stěžovat. „Víte, že máte vzadu na podlaze louži? Neměl byste to náhodou uklidit?“ zeptala jsem se a jemu naskočila na čele žíla.

Zastavil, z nějakého prostoru vytáhnul hadr a šel vytírat. Lidi remcali, ale já se v duchu smála. Jenže, chtělo to něco horšího. Něco, co ho opravdu vystraší!

Přitvrdili jsme

Jednou se dal se mnou do řeči takový mladík, co seděl na sedadle vedle mě. Byl to asi student a moc se zlobil, že řidič tak prudce brzdí. „Víte, že moje babička kvůli němu včera upadla?

To už snad není možné, co si ten chlap dovoluje!“ řekl a já mu přiznala, že toužím po odvetě.

Mladík se zamyslel a kývnul, že něco vymyslí. Hned druhý den, když jsme spolu opět jeli stejnou trasu, mi sdělil: „Vytrestáme ho spolu tak, že na to nezapomene!“ Jeho plán byl prostý.

Sestra studovala zdravotnickou školu a tak obstarala všechny potřebné rekvizity.

Společně mě namaskují tak, aby to vypadalo, že jsem si právě zlomila nohu. A vystrašíme pana řidiče trestním oznámením! Za týden jsme spustili akci. Před jízdou mi ten mladík se sestrou namaskovali nohu.

Když jsem viděla, jak mi trčí kus kosti z holeně, málem jsem omdlela!

Máme svého řidiče

Bylo to všechno jenom jako, ale k nerozeznání od skutečnosti. Jakoby nic jsme všichni nastoupili do autobusu a čekali, až řidič, dle svého zvyku, dupne na brzdu. Netrvalo to dlouho a stalo se.

Já s výkřikem upadla a mladík volal na řidiče. Ten po chvíli zastavil a šel se podívat, co se děje. Já vyhrnula nohavici a ukazovala mu svoji nafingovanou zlomeninu. Do toho vstoupila mladíkova sestra: „Jsem právnička.

Zažaluji vás za ublížení na zdraví! Je tady plno svědků a všichni dosvědčí, jak se chováte!“ Řidič zblednul a začal blekotat nějakou omluvu. Mladík mě vynesl ven, jako že zavolá sanitku. Moc jsme se potom nasmáli! A řidič? Druhý den už neřídil.

Vrátil se náš hodný pán. V důchodu ho to nebavilo. Naštěstí!

Zdenka M. (68), severní Čechy